Daňové úpravy loňského a letošního roku, zejména takzvané zrušení superhrubé mzdy a také loňské i letošní zvýšení základní daňové slevy na poplatníka, nechávají v kapse běžně vydělávajícího zaměstnance za loňský a letošní rok dohromady o nějakých 50 tisíc korun čistého více.
Tyto prostředky představují „polštář“, z něhož mohou jeho příjemci podpořit v rámci rodiny své děti – studenty – nebo naopak rodiče, seniory, a pomoci jim tak s financováním dražšího – od dubna totiž již „méně zlevněného“ – jízdného. Tento model pochopitelně není uplatnitelný ve všech rodinách a domácnostech dotčených, ale v jejich převážné části ano.
Důchodci se navíc nejspíše v červnu dočkají letošní druhé zákonné valorizace penzí. Ty by měly vzrůst průměrně o zhruba 700 korun, což usnadní financování právě i o něco méně zlevněného jízdného. Z hlediska veřejných financí a nutnosti jejich konsolidace znamená omezení slev jízdného spíše symbolický krok, avšak „halíře dělají talíře“ a je třeba někde začít. Bude ale třeba řady dalších kroků snižujících veřejné výdaje.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank
(Redakčně upraveno)
