Právě teď je období, kdy zvláště pro městského člověka může být lákavé spojit výlet do přírody s tzv. paběrkováním. Tedy především za socialismu rozšířenou činností, kdy jet kolem pole s hromadou řepy, zrající kukuřicí nebo ještě nevykopanými bramborami, mrkví či nesklizenými klásky obilí, a nenaplnit vlastní tašku, rovnalo se trestuhodně promarněné příležitosti.
1. Ovoce na stromech zůstává majetkem toho, komu patří strom. Pokud si je přivlastní někdo jiný, dopouští se krádeže, i když s ohledem na hodnotu ovoce půjde nejvýše o přestupek. Plody spadlé na sousední pozemek náleží vlastníkovi pozemku, pokud nejde o veřejný statek.
2. V lese, bez ohledu na majitele, zákon umožňuje sběr hub a lesních plodů v množství odpovídajícímu osobní spotřebě.
3. I stromy stojící u cesty či silnice mají obvykle svého majitele. Sběr plodů bez povolení je posuzován jako krádež a jako přestupek může být potrestán pokutou až 1000 Kč. Mnohem nebezpečnější je však riziko dopravní nehody, když při sběru plodů zaparkujete auto na nevhodně zvoleném místě.
Dnes podobné nájezdy směřují spíše na třešně, jablka či švestky, ale princip zůstává podobný – bereme si z cizího. Jak to je s příležitostným a jednorázovým sklízením plodů ze stromů, které jsme sami nesázeli?
Na stromě jeho, na zemi moje
Asi nejpohodlnější je pomoci si na úkor souseda. Zvláště, když větve z jeho ovocných stromů přesahují na náš pozemek. Občanský zákoník řeší tuto situaci tak, že ovoce na stromech zůstává majetkem toho, komu patří strom. Pokud si je přivlastní někdo jiný, dopouští se krádeže, i když s ohledem na hodnotu ovoce půjde obvykle o přestupek.
Naproti tomu plody spadlé na sousední pozemek náleží vlastníkovi pozemku. A je lhostejné, zda jde třeba o vlašské ořechy, jichž při sklizni napadá k sousedům velké množství. Pokud majitel stromu žádá jejich vydání, má smůlu, tak jako v případě zakutáleného jablka či hrušky.
Na druhou stranu může majitel stromu požadovat vstup na sousední pozemek, aby své ovoce sklidil. Pokud soused s tímto povolením otálí a vznikne důvodné podezření, že čeká, až ovoce ze stromu spadne, lze po něm žádat náhradu vzniklé škody.
Na cestě rychlost nerozhoduje
Toto pravidlo však neplatí, když plody spadnou na pozemek, který je veřejným statkem. Tedy dopadnou na chodník, cestu apod. Pak neexistuje, jak by se snad nabízelo, že je může sebrat první kolemjdoucí, ale pořád zůstávají majetkem vlastníka stromu. Ten by se však měl postarat nejen o jejich konzumaci, ale i likvidaci, aby se jeho ovocem veřejný pozemek neznečistil.
Jinak je to s úklidem na našem pozemku. Nejen zralé, ale také nahnilé ovoce, listí a větve spadané na zem se stávají majetkem vlastníka pozemku a nemá cenu nahánět souseda, aby šel k vám uklízet, co napadalo z jeho stromu.
Soukromé lesy jako naše
Zhruba 60 procent našich lesů spravuje státní podnik a o těchto porostech máme povědomí, že zákon nám do nich zaručuje volnost při vstupu i sbírání lesních plodů. Jak je to ale se vstupem, a hlavně sběrem hub či ostružin v lesích církevních, vojenských, městských či ve vlastnictví fyzických osob? A že jich je u nás téměř polovina.
Je to s podivem, ale pravidla obsažená v tzv. lesním zákoně platí pro všechny lesy bez rozdílu toho, kdo je vlastní. Všude je tedy zaručen volný vstup, lesy není možné oplotit ani jinak zamezit jejich volnému užívání. Výjimku tvoří jen oblasti, kde se provádí těžební či pěstební činnost, tam má veřejnost (dočasně) vstup zapovězený.
Jen pro vlastní potřebu
Houby či lesní plody nemůžeme trhat bez omezení, ale v jakémkoli lese výhradně pro vlastní potřebu (tedy nikoli prodej). Je to sice jisté omezení (byť prakticky nekontrolované), ale i tak je s podivem, že ze soukromého lesa si může každý volně odnést to, co najde. Jak by se asi tvářili majitelé sadů, květinářství, rybníků, polí apod., kdyby jim veřejnost odnášela benefity pro vlastní potřebu a měla při tomto konání oporu v zákoně?
I nehlídané někomu patří
Stačí vyjít z lesa na polní cestu a nabídne se další lákadlo. U cesty stojící ovocné stromy s plody sice menšími, ale zato ve velkém množství. Ty vypadají tak lákavě a přitom nehlídaně, takže to svádí vytáhnout igelitku a natrhat si ovoce alespoň na koláč. Ale i strom u cesty, včetně jeho plodů, někomu patří.
Většinou to je majitel cesty, tedy obec, nebo majitel okolního pozemku. Sice nebývá čas vlastníka zjišťovat, zato je dobré si najít prostor na případný útěk, když se majitel nečekaně objeví. To platí hlavně u soukromníků, pro stát či obce nebývá hlídání tohoto majetku dostatečně efektivní.
Pokuta až 1000 korun
Například Praha zveřejňuje seznam sadů a alejí, které spadají pod její správu a kde si každý může plody pro vlastní potřebu natrhat. V některých krajích nebo na území obcí je možné si stromy na očesání pronajmout, pak lze úrodu i prodávat. Jinde jsou ovocné stromy dostupné jen obyvatelům obce, na jejímž území se nacházejí.
Kdo se při sklizni ze zdánlivě opuštěného stromu obejde bez souhlasu vlastníka, dopouští se přestupku. Ten může být oceněn pokutou až 1000 Kč, ale obvykle postačí jen domluva, když se policisté přesvědčí, že otrhané plody byly jen pro vlastní potřebu.
Větší nebezpečí hrozí dole
Přesto však hrozí, že na konci příběhu o několika jablíčkách v košíku může být trestný čin, i když s úrodou zdánlivě nemá mnoho společného. Větší nebezpečí, než na stromě, totiž nenechavcům hrozí pod ním, respektive u krajnice silnice, když zaparkují své auto na místě, kde může následně dojít k dopravní nehodě.
Vozidlo totiž nesmí stát mj. před kopcem, v zatáčkách, a navíc ani tam, kde v každém jízdním pruhu nezůstal průjezdný alespoň třímetrový pás. Což je na okresních silnicích se stromořadím ovocných stromů prakticky všude.
