Zpracovatelský průmysl se zatím nedokázal vymanit z hlubokého útlumu, do kterého zapadl. Stále se potýká s velmi nízkou poptávkou, což se projevuje opět výraznějším poklesem výroby a nových zakázek.
Problémem je i nadále pokles objednávek z hlavních proexportních trhů, především z Německa a Francie. Úroveň produkce se propadla nejvíce od listopadu 2022 a rozpracovanost výroby klesá nepřetržitě již více než dva roky. Celkové podmínky v průmyslu jsou tak hodnoceny nejhůře za poslední půl rok.
Z těchto důvodů se opět snížila zaměstnanost v tomto sektoru, ačkoli nižším tempem než v červnu. Rovněž oslabila důvěra mezi podnikateli na nejnižší úroveň za posledních pět měsíců, přesto se v příštím roce čeká zvýšení produkce.
Nižší výrobní potřeba firem se promítá také do menšího nákupu vstupů a ve vyšší míře se používají dříve nahromaděné zásoby. Zároveň ceny vstupů rostou nejrychleji od ledna 2023, kdy podnikatelé zmiňují opět rostoucí ceny energií či surovin. Navíc se začínají výrazněji projevovat problémy v Rudém moři na rostoucích cenách námořní dopravy, a ještě se prodlužují termíny dodání.
Firmy proto přistupují k nejrůznějším úsporným opatřením, aby snížily své náklady. Vyšší ceny vstupů se ovšem zatím nepropisují do výstupních cen, které téměř stagnují. Firmy chtějí přilákat nové zákazníky, nabízejí v mnoha případech i slevové akce, aby zůstaly konkurenceschopné.
Kondice tuzemského průmyslu je i nadále velmi chabá a předpokládané oživení se zatím nedostavilo. Ve druhé polovině roku se očekává zlepšení situace v zahraničí, nicméně není vyloučené, že nebude v takovém rozsahu, jaký aktuálně předpokládáme. Jde tak o hlavní riziko pro růst české ekonomiky v tomto roce.
Autor je analytik Raiffeisenbank
(Redakčně upraveno)
