Ke konci března bylo v evidenci úřadu celkem 12 785 absolventů škol všech stupňů vzdělání a mladistvých. To je meziměsíčně o 261 méně, meziročně pak o 3 544 více. Bez práce bylo k poslednímu březnovému dni celkem 9 491 bývalých studentů.
Dramaticky klesá zájem zaměstnavatelů například o mladé o absolventy učňovských oborů, kteří kvůli pandemii neměli možnost projít si v rámci výuky praxí ve firmě. Tuto ztrátu konkurenceschopnosti na trhu práce mohou mladí absolventi dohánět léta. Jsou tedy ve značné nevýhodě, která jen tak nepomine.
Z hlediska pohlaví pak pandemie dopadá hůře na ženy než na muže. Hloubí ovšem příkopy nerovnosti napříč celou českou společností.
Těsně před propuknutím pandemie, koncem února 2020, si zaměstnání na tuzemských úřadech práce hledalo celkem 227 369 lidí, z toho 110 519 žen. Ženy tehdy tvořily 48,6 procenta všech uchazečů.
Koncem letošního března však již byla situace jiná. Z 306 616 uchazečů o práci bylo 154 440 žen, tedy 50,4 procenta. Žen, které si hledají práci, tedy za rok pandemie přibylo 43 921, zatímco mužů je o 35 „jen“ o 326 více.
Ženy jsou totiž častěji než muži zaměstnány ve zvláště těžce zasažených sektorech, jako jsou obecně služby, konkrétněji pak maloobchod (např. jako prodejní asistentky – pozn. aut.), ubytování, gastronomie, turistický ruch, kosmetické salony, kadeřnictví atp.
Zato „mužské obory“ typu těžšího průmyslu zůstávají pandemickou situací z velké míry nezasaženy, neboť nedochází k jejich plošné uzávěře. Navíc se hloubí příkop právě mezi jednotlivými segmenty ekonomiky. Na jedné straně jsou odvětví prakticky nezasažená ekonomickými dopady pandemie.
To jsou také ta, která jsou z velké části či výhradně financována z veřejných rozpočtů, tedy pozice úředníků, zdravotníků, učitelů, policistů, hasičů a dalších. Pak existují odvětví pandemií naopak velmi těžce zasažená, o nichž už byla řeč.
