Vzhledem k tehdejší dobrovolnosti odstávek je však vhodnější hledat podobnost s podzimem roku 2008. A to rozhodně nebyla dobrovolná ani krátkodobá epizoda. PMI se ještě více vzdálil hranici 50 bodů, která je předělem mezi růstem a poklesem odvětví, když v říjnu poklesl na 41,7 bodů. Velmi nepříjemnou zprávou je, že klesá nejenom výroba, ale i zakázky.
Na vině je jednoznačně nejistota podporovaná vysokou inflací na téměř celé kontinentu. Inflaci tak firmy pociťují nejenom v rostoucích nákladech, ale i v obavách zákazníků, kteří raději svoji poptávku odkládají do jistějších časů.
V této situaci roste tlak na kontrolu nákladů i na propouštění. Zatím to v tvrdých číslech z trhu práce moc vidět není, ale jasnější obrázek uvidíme už na přelomu roku. Tam se ukáže, jak moc musely firmy sahat do řad kmenových zaměstnanců poté, co vyčerpaly prostor u těch agenturních.
Současně v tomto čase skončí části firem i fixace cen energií, takže budou stát před dalším problémem v podobě extrémních cen elektřiny a plynu. Je otázkou, nakolik jim pomůže připravovaná vládní pomoc vzhledem k absolutní výši nákladů připadajících právě na energie.
Aktuálně zveřejněný PMI potvrzuje negativní trend v průmyslu, který sice ještě nebyl vidět na zatím dostupných datech (poslední jsou ze srpna, pozn. aut.). Je vidět velký kontrast mezi tvrdými zpožděnými daty a soft ukazateli, které v posledních dvou měsících přicházejí, ať už jde o PMI nebo podnikatelské nálady.
Část průmyslu se sice stále ještě veze na vlně starších objednávek, avšak z pohledu dalšího vývoje ekonomiky jsou nyní rozhodující ty nové. Proto další data z tohoto odvětví, která přijdou na řadu už příští pondělí, si v tomto směru zaslouží větší pozornost. Zvlášť když průmysl fungoval jako kotva české ekonomiky v časech, kdy se už nedalo spoléhat na služby.
Autor je hlavní ekonom Banky Creditas
(Redakčně upraveno)
Ilustrační foto: Depositphotos.com
