Průměrný údaj za celou Evropskou unii přitom odpovídal 5,4 procenta. Práce z domova je tedy v ČR rozšířena nakonec jen mírně podprůměrně v porovnání s EU jako celkem. Je navíc třeba vzít v potaz strukturu ekonomiky, která Česko v rámci mezinárodního srovnávání spíše znevýhodňuje.
Vysoký podíl průmyslové produkce na hrubé přidané hodnotě tuzemské ekonomiky, prakticky nejvyšší ze všech zemí EU, totiž pochopitelně poměrně citelně omezuje možnost práce na bázi „home office“, neboť ta je v průmyslové výrobě prakticky vyloučena.
Podíl zaměstnaných osob pracujících obvykle z domova se v posledních deseti letech v EU pravidelně pohybuje kolem úrovně pěti procent. Od roku 2009 však narostl podíl těch osob, které pracují z domova alespoň občas, a to z šesti na devět procent v loňském roce.
V důsledku koronakrize tedy v příštích letech zřejmě dojde k poměrně znatelnému navýšení podílu jak těch osob, které pracují z domova obvykle, tak zejména těch, které takto pracují alespoň občas.
Z domova doposud pracovaly spíše ženy než muži, ačkoli rozdíl v procentuálním zastoupení dle pohlaví je jen mírný (5,7 vs. 5,2 procenta). Z domova také pracují spíše starší osoby. Těch ve věku 50 až 64 let takto v EU pracuje 6,6 procenta, zatímco ve věkové skupině 25 až 49 let je 5,2 procenta a ve věkově skupině od patnácti do 24 let pouze 2,1 procenta zaměstnaných osob.
Autor je hlavní ekonom Czech Fund a člen Národní ekonomické rady vlády (NERV)
(Redakčně upraveno)
