Pokrok ve využívání digitálních technologií se nevyhýbá ani školství. Počítače, interaktivní tabule, tablety a online žákovské knížky používají školy u prvňáčků.
Mnoho škol zaznamenalo velký pokrok v modernizaci v období covidu, kdy bylo nutné přizpůsobit prostředí tak, aby bylo možné realizovat distanční výuku, později hodiny přenášet těm, kdo se ocitli v karanténě. Rozvoj, i v menších školách či odlehlejších oblastech, umožnily také dotační programy, z nichž školy nové vybavení financovaly.
Právě nejnovější technologie mohou představovat konkurenční výhodu, která školám pomáhá přilákat žáky i kvalitní vyučující. Ti vítají možnost být díky moderním pomůckám originální a tvůrčí.
Zatímco samotné připojení na internet učitelům umožňovalo pasivní využívání, například promítání prezentací nebo videí, dnešní úroveň modernizace přináší aktivní interakci se studenty pomocí digitálních nástrojů.
Ačkoli interaktivních technologií neustále přibývá, ruku v ruce s tím, jak se zlepšují IT dovednosti kantorů, neznamená to, že by školy zcela rezignovaly na klasické pomůcky. Vznikají „hybridní učebny“, v nichž se prolíná tradiční psaní na tabuli s digitálními nástroji. Přes všechny moderní výdobytky má podle odborníků ve škole budoucnosti i klasická křída.
„Školy dnes chápou, že digitální technologie se staly přirozenou součástí výuky, zároveň ale chtějí zachovat jednoduchost a přirozenost psaní na tabuli,“ říká Libor Kožoušek, majitel společnosti VMS, která se podílí na digitalizaci českých škol. „Proto dnes většina pedagogů volí kombinaci – vedle interaktivního panelu využívá i prostor s tradiční psací plochou.“
Podle průzkumu téměř polovinu vyučovacího času pedagogové využívají moderní technologie. Jde samozřejmě o průměr – míra zapojení se bude lišit mezi jednotlivými předměty a také u konkrétních pedagogů. Jak vyplývá z dat Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, téměř třetina učitelů je starších 55 let a v následující dekádě půjde do důchodu.
Je přirozené, že u nich schopnost ani ochota používat moderní technologie zpravidla nejsou na takové úrovni jako u generace, jejíž profesní začátky byly s moderními technologiemi již neodmyslitelně spojeny.
I analogová výuka má svou nezastupitelnou roli. „Žádná technologie nenahradí okamžitou odezvu a přímost, kterou učitelům dává běžná tabule. Na prvním stupni navíc psaní křídou pomáhá dětem rozvíjet jemnou motoriku,“ dodává Kožoušek.
Právě klasické tabule dávají pedagogům možnost spontánně reagovat – v matematice načrtnout nákres, v jazyce napsat slovíčko, v dějepise jméno panovníka. I přes sebepropracovanější přípravu přicházejí nepředvídatelné situace, jež vyžadují okamžitou reakci. A tu vyučujícímu žádná technologie neumožní tak dobře, jako křída nebo fixa.
Také Libor Kožoušek vidí budoucnost v symbióze analogu a digitálu: „Stejně jako nezmizely papírové knihy s nástupem e-knih, ani klasické tabule nezmizí s displeji. Budoucnost učeben není o soupeření technologií, ale o jejich souhře. A ta je dnes lepší než kdykoli předtím.“
