Čekání na rozpečení tajemné obálky s údajně posledními slovy prvního československého prezidenta bylo dlouhé 88 let. K odhalení jejího obsahu dojde přesně dvacet let poté, co se dostala do Národního archivu. Odevzdal ji tam Antonín Sum, osobní tajemník ministra zahraničí Jana Masaryka.
Cesta obálky byla spletitá a od 30. let změnila místo hned několikrát. Jak uvádí Československý rozhlas, její první zastávkou se pravděpodobně stal byt Jana Masaryka v Černínském paláci. Tam zůstala až do roku 1948, kdy ministr zahraničí za dosud nevyjasněných okolností zemřel.
Část Masarykovy pozůstalosti byla zabavena, ale část se jí podařilo převézt z komunistického Československa na Západ. Do rukou dokument dostal bývalý Masarykův tajemník Lumír Soukup, který emigroval do Skotska a následně zde vedl katedru bohemistiky na univerzitě v Glasgow. Zde obálka celá desetiletí spočívala v kufrech na půdě, spolu s dalšími dokumenty ze zachráněné pozůstalosti.
Z Velké Británie se pak stěhovaly spolu se Soukupovou rodinou přes La Manche do Francie. Zpět do vlasti se vrátily až spolu s demokratickým režimem. Vzhledem k tomu, že Lumír Soukup v roce 1991 zemřel, měly předání na starosti jeho manželka Catriona a dcera Alenka.
Z tajemníka kominíkem
Do procesu návratu dokumentů se zapojil také druhý bývalý tajemník Jana Masaryka, Antonín Sum. Právě on obálku s Masarykovým poselstvím přinesl 19. září 2005 do pražského Národního archivu. Zde spočívala posledních dvacet let, což byla Sumem stanovená lhůta, v trezoru mezi nejcennějšími archiváliemi, jako jsou například zakládací listiny Národního divadla.
Antonín Sum, stejně jako Lumír Soukup, byl po roce 1948 nucen z úřad na ministerstvu zahraničí opustit a pracoval jako dělník. V roce 1950 byl v procesu s Miladou Horákovou odsouzen za velezradu na 22 let, po 12 letech byl propuštěn a živil se jako zedník a kominík.
Po revoluci spoluzakládal Masarykovo demokratické hnutí a Klub Jana Masaryka. Jeho životní postoj ocenil v roce 2003 prezident Václav Klaus a propůjčil mu Řád TGM III. třídy za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva.
Obsah neznámý
Až do jejího slavnostního otevření lze jen odhadovat, co obálka ukrývá. Podle vyjádření historiků je pravděpodobné, že se v obálce nachází více listů. Jejich obsah ale nikdo z žijících lidí nikdy nečetl. Stejně tak nikdo netuší, v jakém stavu dopis bude.
Zatímco posledních dvacet let byla obálka uchovávána v ideálně nastavených podmínkách Národního archivu, během téměř sedmi desítek let předtím několikrát změnila své působiště a byla uchovávána podle možností těch, kdo ji měli u sebe.
Do tipování, co by dopis mohl obsahovat, se mohla zapojit i veřejnost. Naprostá většina ze zveřejněných názorů se shoduje na tom, že T. G. Masaryk vyzýval k národní hrdosti, odvaze a pevnému postoji v těžkých časech, varoval před nacismem a komunismem a apeloval na lidství a odsouzení zla.
K politickému poselství a reflexi nálady uvnitř Československa se kloní také historik a archivář Jiří Křesťan. Nepředpokládá, že by Masaryk v dopise sdělovat nějaké pikantnosti či rodinná tajemství.
Je však možné, že Masaryk ve svém sdělení nesáhl po češtině, nýbrž angličtině. Pro TGM bylo jednodušší komunikovat v tomto jazyce i pro předcházejících mrtvicích, navíc šlo i jazyk, kterým díky své americké manželce mluvil i se svými dětmi.
Po otevření bude dopis obratem digitalizován a zveřejněn a následně projde důkladnou odbornou analýzou, jejíž výsledky se veřejnost dozví o měsíc později. Podle předpokladů by v příštím roce mohl Národní archiv umožnit, aby si dopis zájemci mohli půjčit v prostorách badatelny osobně do ruky.
