Dlouho očekávaný verdikt Ústavního soudu ke zkrácené valorizaci penzí vzbuzoval vášně dávno před tím, než tato instituce vydala svůj nález. Opozice si od případného vítězství slibovala, že uštědří pětikoalici pořádnou ránu, a z určitého pohledu tak vlastně využila důchodce ke svým politickým cílům.
Jak to dopadlo, všichni víme. Možná až trochu překvapivě výrazným vítězstvím vládních stran. Jinak se poměr 12:3 pro zamítnutí opozičního podání nazvat nedá. A také ve zdůvodnění verdiktu se neobjevilo žádné významné pokárání vlády.
Šéfka poslaneckého klubu ANO Alena Schillerová zhodnotila nález Ústavního soudu jako „občan, jako právník a jako člověk“. Zajímavé je, že ho neokomentovala jako politik, o této „profesi“ se ve svém bezprostředním komentáři nezmínila. Byť byla akce „okradení důchodci“ samozřejmě především politickým krokem.
Z nálezu Ústavního soudu vyplývá jedno zásadní poučení: Důchodci by se měli méně spoléhat na sliby a proklamace politiků a více věřit sami sobě. A netýká se to jenom aktuálního verdiktu. Současná vládní koalice spustila důchodovou reformu, která mimo jiné počítá s postupným odkladem odchodu do starobního důchodu.
Jenže realita nakonec může být úplně jiná, podmínky se v budoucnu mohou ještě výrazně změnit, a to oběma směry. Pro dnešní čtyřicátníky a mladší ročníky může být ještě podstatně hůře. Ale může to být i naopak. Ostatně hnutí ANO se netají tím, že hodlá „podpásovky kabinetu Petra Fialy napravit“ – pokud se dostane k moci.
To je další potvrzení toho, že by se důchodci (respektive všichni, kteří jednou stejně skončí jako penzisti, pozn. aut.) měli spoléhat především sami na sebe. Samozřejmě to neplatí absolutně.
Vyplácení důchodů patří k základním povinnostem státu, lidé o penzi nepřijdou ani v budoucnu. Otázkou ovšem je, jak bude vysoká, co si bude moci stát v dalších vývojových etapách dovolit. Spořit si na stáří by se mělo stát téměř „povinností“ každého mladšího občana.
Ani v tomto případě to samozřejmě nemůže platit absolutně. Neexistuje žádný unifikovaný člověk, žádný unifikovaný důchodce, lidské osudy jsou někdy hodně smutné. Takže nepochybně si část obyvatelstva nebude moci dovolit dostatečné úspory a bude vždy o něco více závislá na státu. To ovšem nic nemění na tom, že by lidé měli především věřit a spoléhat se sami na sebe a svou rodinu.
