Největší podíl zaměstnavatelů, kteří zmíněné benefity poskytují, vykazují skandinávské země Finsko (96 %), Dánsko (92) a Švédsko (87). Následují Chorvatsko a Litva (shodně 86 %) a na šesté příčce pomyslného žebříčku je tedy už Česko. Zajímavý je rozdíl proti Slovensku, kde zaměstnance mobilním zařízením vybavují pouze 62 procenta tamních zaměstnavatelů, tedy o zhruba dvacet procentních bodů méně než v ČR. Nejméně velkorysí jsou vůči svým zaměstnancům v EU v Bulharsku (46), Řecku (56) a Rumunsku (58).
V případě benefitu typu mobilního zařízení nemusí jít vždy jen o velkorysost zaměstnavatele, ale také o touhu mít zaměstnance lépe pod kontrolou. Každopádně z hlediska ekonomiky jako celku je větší rozšíření pracovních mobilních zařízení přínosné, neboť zvyšuje efektivitu a produktivitu práce. Z tohoto hlediska je tedy umístění Česka třeba vnímat jako jednoznačně pozitivní, a zvláště pokud přihlédneme k tomu, že česká ekonomika je prakticky nejprůmyslovější v celé EU.
Přitom v průmyslu, například ve směnném provozu v průmyslovém závodě, lze mnohdy předpokládat menší potřebu mobilní komunikace než třeba v segmentu služeb. Zaměstnavatelé v ČR se rozšiřováním nabídky benefitů snaží oslovit potenciální zaměstnance a udržet si ty stávající – zvláště v posledních letech, kdy je situace na tuzemském trhu práce vysoce napjatá, takže zaměstnavatelé si musejí vhodné zaměstnance předcházet.
Autor je hlavní ekonom Czech Fund
(Redakčně upraveno)
