Nedostatek lidí souvisí s tím, že současná struktura průmyslu, i když se pozvolna proměňuje, už neodpovídá pracovním ambicím Čechů a Moravanů. Podobné je to i v okolních státech regionu od Slovenska přes Polsko až po Rumunsko, Bulharsko i Německo, s nimiž vlastně dnes soupeříme o pracovníky ze zemí mimo EU. Protože stávající průmyslová základna fungovat musí – pro prospěch nás všech.
Dnes nenajdeme sektor, který by měl dostatek pracovníků. A je mnoho firem, které musejí omezovat výrobní plány, odmítat objednávky nebo zvažovat přesun výroby jinam. Ambice Čechů a Slováků totiž rostou – a jsem přesvědčen, že je to dobře a je třeba tento směr podpořit. Zkrátka jsou pozice, o které již Češi, Moravané, Slováci, ani naši další sousedé v regionu nemají zájem, ačkoliv je tamní struktura průmyslu potřebuje. Nejprve však musí fungovat základna – průmysl, služby, logistika, aby se na nich mohla stavět sofistikovaná struktura výzkumu, vývoje, umělé inteligence, internetu věci a smart řešení, která začínají měnit trhy práce v 21. století.
Pro odborníky, zabývajících se výzkumem, cykly a zejména predikcí vývoje trhů práce, není tato situace překvapivá; v podstatě se opakují scénáře z doby před 15-20 lety v západní Evropě, ale i Asii a severní Americe. Před pár lety jsem tento jev pojmenoval „vertikální integrace lokálního pracovního trhu“.
Podobný vývoj jsme zažili i u našich klientů např. v Irsku, Velké Británii či Německu začátkem milénia. Tehdy hospodářský rozmach, rekordně nízká nezaměstnanost a tlak na zvyšování mezd bez nutné vazby na produktivitu práce, vyústily v přesun výroby s vyšším podílem manuální práce do méně rozvinutých regionů Evropy. Lokální průmysl se současně postupně přesunul do výzkumu, vývoje, center sdílených služeb a dalších segmentů s vyšší přidanou hodnotou.
Jsme tedy svědky proměny trhu práce a ekonomiky? Dá se to tak říci. I na západ od nás byli většinou preferovaní „domácí“ zaměstnanci i v regionech, kde volné pozice nešlo obsadit kvůli nulové jazykové bariéře a otevřeně řečeno i kvůli podpoře domácího trhu, vnitropolitickým a sociologickým tlakům.
Podobný jev vidíme i v Čechách a na Slovensku, kde lidé chybí, a zároveň dochází k vertikálnímu posunu – kariérnímu růstu, vše však probíhá rychleji, jako v akcelerátoru. Protože máme konjunkturu s vysokou zaměstnaností, tlakem na růst mezd a přitom se zvyšuje i složitost průmyslu, přibývají volné pozice, které jsou na jedné straně úzce specializované, na druhé méně kvalifikované.
Stejný problém řeší i okolní státy, s nimiž vlastně soupeříme o volné zdroje ve „třetích zemích“, hlavně na Ukrajině, v Srbsku, Moldavsku nebo Bosně a Hercegovině. Stavíme si ale zbytečné bariéry, jejichž překonání je časově i organizačně náročné, a ve výsledku velmi nákladné.
Mezinárodní pohyb pracovní síly – podotýkám řízený a řádně legislativně upravený – je standardní součástí každé otevřené ekonomiky a myslím si, že přináší řadu výhod. Zajišťuje a podporuje rychlejší výměnu zkušeností, přináší nové pohledy do pracovního života a v případě, že je skutečně řízený strategicky, dokáže podpořit přesně ty sektory ekonomiky, které pociťují akutní nedostatek zaměstnanců, ať už kvalifikovaných nebo nekvalifikovaných. Současně vždy přispívá k růstu ekonomiky, tvorbě hodnot a naplňování rozpočtu.
A jak se staví okolní země k přechodnému zaměstnávání cizinců? Reakce na tyto potřeby hospodářství je různá. V některých ekonomikách je to podpora domácích firem a pracovních trhů uvolňováním legislativy, konkrétně zvyšováním flexibility zákonů zaměstnanosti, snižováním daní a odvodů, jinde zase liberalizací pohybu pracovní síly ze zahraničí nebo kombinací obou.
Alarmující je nedávné avízo německé vlády, která chce usnadnit zaměstnání půl milionu pracovníků z Ukrajiny už v průběhu roku 2019, přičemž povolovací proces má trvat maximálně pár dní. Pro srovnání: My, jako specialisté s dvaceti lety zkušeností a extrémně efektivními procesy náboru a adaptace pracovníků ze třetích zemí, jsme schopni firmám zajistit sezónní pracovníky ze zemí mimo EU s 90denním vízem za 40 dní, pracovníky s dvouletou zaměstnaneckou kartou pak za 73 dní od přesné specifikace požadavků.
To je absolutní minimum. Větší část této doby pohltí administrativní procesy a zákonné lhůty pro jednání na českém konzulátu v dané zemi. Na Slovensku trvají příslušné procesy asi polovinu času kvůli jednodušší administrativě vyžadované slovenskou legislativou.
Tyto bariéry budou snižovat konkurenceschopnost českého pracovního trhu. Podívejme se na sousední Polsko, kam přišlo v uplynulých 18 měsících pracovat dva miliony lidí z Ukrajiny a půl milionu z Běloruska. Žádné negativní dopady na lokální pracovní trhy to nemělo, nezaměstnanost klesá nadále a mzdy stoupají.
To, že se trh práce i ekonomika proměňují, protože jsme otevřenou ekonomikou v určité fázi vývoje, je fakt. A myslím si, že stojíme před velkou příležitostí ke změně struktury pracovního trhu, která umožní přeměnit naši více průmyslově orientovanou ekonomiku k ekonomice plně robotizované a digitalizované.
Nelze opomenout, že změna se týká i generace 50+, která má před sebou ještě 10-15 produktivních let, přičemž změny na trhu práce již začaly. Naučme se proto poslouchat, co nám trhy práce říkají, vnímejme je v nadregionálních souvislostech, a nebojme se inspirovat různými přístupy. A pokud je třeba udělat změnu, přistupujme k ní flexibilně.
Autor je prezident HR Aliancie SR a CEO Manuvia
(Redakčně upraveno)
