Nárůst půjček od domácností se podařil jen bezprecedentně nízkou úrokovou sazbou hypoték. V průměru banky půjčují za historicky rekordní minimum 2,05 procenta. U firem se však jen málo daří prolomit bariéru zdrženlivosti po zkušenosti z právě uplynulých krizových let. Nemluvě o tom, že podniky mají relativní dostatek vlastních zdrojů z neuskutečněných investic z onoho období.

Tím se dostáváme na opačný pól bankovní alchymie. Úspory domácností dosáhly podle červnových čísel 1,73 bilionu korun, tedy méně než před rokem, kdy to bylo 1,8 bilionu. Mezi úsporami a půjčkami domácností byla loni diference 600 miliard, nyní je to tom 480 miliard. Mohou za to nejen rekordně levné hypotéky, ale i běžné úvěry s úročením pod sedm procent a také dobré ceny nemovitostí zejména mimo velká města.

Přetrvávající přebytek peněz na trhu tak dál způsobuje pokles jejich ceny. K tomu se přidává minimální inflace, pokles výrobních cen a další jevy. Vydělávají na tom ti, kteří si u finančních domů půjčují, a prodělávají ti, kteří půjčují jim, tedy spořiví střadatelé. Úroková sazba na běžných účtech, jež v únoru klesla na rekordních 0,12 procenta, se zaťatými drápky stále drží na stejné úrovni.

Banky, které nevědí jak uplatnit peníze, jež u nich střadatelé uložili, tak u svých zisků tahají za záchrannou brzdu snižováním úroků. Letos však tempo u spořicích účtů zvolnily. Už jim nejde jen a jen o peníze, ale začínají si považovat svých klientů, kteří stále častěji neváhají přesouvat své peníze do vydatnějších úrokových studánek. A tak finanční domy u menších částek, zhruba do 300 tisíc korun, úroky drží.

O větší snaze po mobilitě úspor svědčí i další údaj ČNB. Na účty s výpovědní lhůtou domácnosti uložily v meziročním i meziměsíčním srovnání menší částky. Koncem dubna měly na vázaných vkladech uloženo 298,8 miliardy, což je o 4,9 miliardy korun míň než v březnu a o 29,3 miliardy míň než před rokem.