Jaké už při první loňské uzávěře musel řešit problémy, jsme psali zde. V jedné chvíli musel opustit i svou ženu, která trpěla bolestmi, neboť potřebovala operaci kolena.
Nakonec se mu vše podařilo vyřešit. I díky tomu, že už předloni si pronajali chatičku na německé straně. A protože Zbyněk je společenský, brzy se tam skamarádil s místními chataři, co zde pobývají na léto. Jeden z nich je zároveň vlastník činžovního domu, a tak Zbyňkovi za rozumné peníze pronajal v městečku, kde sídlí Zbyňkův chlebodárce, byt.
„Má paní nakonec prodělala v Česku už tolik vyhlíženou a několikrát odkládanou operaci. Zařídili jsme pro ni pobytové papíry v Německu, koupil novou kuchyň a nábytek do bytu v Německu. Oba se domluvíme dobře německy, ona ještě lépe než já. A tak jsme už v Německu zůstali,“ říká spokojený Zbyněk.
Počítá s tím, že ještě pár let vydrží dřinu u popelářů, a pak už s německým důchodem slušně vyžije. Bude dostávat i český. „Mít jen český důchod, to by byla nouze s bídou. Takhle jsem nás snad zajistil,“ uvažuje.
A zbytek rodiny? Z prvního manželství má dospělé dcery a je už několikanásobným dědečkem. „Není problém. Komunikujeme, a když to situace dovolí, navštívíme se. Ale není to každodenní zápas o to, dostat se přes hranice. Navíc jsem si spočítal, že nájem vlastně ani není o tolik větší, než kolik mě měsíčně stálo dojíždění šedesát kilometrů tam a zpět,“ uzavírá Zbyněk.
I z toho příběhu je vidět, že dokořán otevřené hranice uvnitř Evropy se za rok pořádně přivřely a lidé se budou muset více rozhodovat, kde zůstanou.
