Dařilo se především automobilkám, a to ještě jen „díky“ velmi nízkému srovnávacímu základu z předchozích měsíců. Konečně se jim podařilo se po nedostatku dílů opět rozjet, avšak větší část průmyslu tím zůstává tímto faktem nedotčená. V meziročním srovnání dvouciferným tempem padá produkce stavebních materiálů, elektroniky, chemie, strojírenství…
Bez aut je průmysl stále v hlubokém mínusu a ani nové zakázky nenaznačují, že by tomu mělo být brzy jinak. Pouze automobilky se mohou těšit z nových objednávek, i když ani v jejich případě nejde o nějaký prudký příval.
Ostatně už PMI (index nákupních manažerů, pozn. red.) nebo průzkumy důvěry naznačují, že firmy pociťují slabou poptávku, nicméně stále věří, že v dalších měsících bude snad lépe. Na druhou stranu je vidět, že část firem v odvětví omezuje stavy zaměstnanců, takže optimismus zde není rozhodně nijak plošný.
Výsledky průmyslu dávají tušit, že čtvrtý kvartál nebyl pro českou ekonomiku ještě tím odrazovým můstkem, díky němuž by se mohla vrátit ke konjunktuře. Nejspíš dál balancuje na hranici recese a čeká na pokles inflace, který by obnovil růst kupní síly nejenom u nás, ale i v zahraničí.
Autor je hlavní ekonom Banky Creditas
(Redakčně upraveno)
