Mezinárodní tým vědců, který vedli výzkumníci z Východoanglické univerzity (UEA) a v němž byli zastoupeni i odborníci z České republiky, vyvinul novou metodu pro rekonstrukci hlasů ptáků v jarní krajině na více než 200 tisících místech v Evropě a Severní Americe za posledních 25 let.
Tato metoda využívá výsledků takzvané občanské vědy, což znamená, že se do výzkumu zapojují dobrovolní pozorovatelé. Jejich výstupy se následně kombinují s údaji z dlouhodobého sčítání ptáků s nahrávkami hlasů ve volné přírodě.
„Zjistili jsme, že akustická rozmanitost a intenzita zpěvu v krajině klesá a tento pokles je způsoben změnami v ptačích společenstvech. Výsledky naznačují, že jarní ptačí sbor se stává tišším a méně pestrým,“ konstatoval vedoucí týmu Simon Butler.
Vliv klimatických změn
Na negativním vývoji ptačího zpěvu se nejspíš podepisují globální změny klimatu, kvůli nimž ubývá některých druhů a mění se také jejich rozšíření na kontinentech. Butler se domnívá, že lidský kontakt s přírodou, který se děje především prostřednictvím ptačího zpěvu, je proto stále chudší, což může mít dalekosáhlé důsledky pro lidské zdraví a kvalitu života.
„Jelikož lidé ptáky na jaře vnímají spíše sluchem než zrakem, snížení kvality jarních ptačích hlasů je pravděpodobně právě tím mechanismem, jak si veřejnost všímá dlouhodobého úbytku ptačích populací,“ dodal Butler. Přínosy kontaktu s přírodou pro člověka jsou podle něho rozsáhlé: Od lepší tělesné kondice přes lepší psychickou pohodu až po vyšší pravděpodobnost toho, že se daná osoba aktivně zapojí do ochrany přírody.
„Zjistili jsme, že na místech, kde ptáci ubyli nejvíce nebo se nejvíce snížila druhová pestrost jejich společenstva, došlo také k největšímu úbytku akustické rozmanitosti a intenzity,“ sdělila spoluautorka výzkumu Catriona Morrisonová.
Environmentální krize
Podle Petra Voříška z České společnosti ornitologické, který se na výzkumu rovněž podílel, tato studie potvrdila zkušenost mnoha ornitologů, že ptáci na jaře už nezpívají tak jako dříve. „Není to tedy jen nostalgická vzpomínka na idylickou minulost, ale skutečnost, kterou je třeba brát vážně,“ poznamenal Voříšek a vyzdvihnul pomoc tisíců amatérských ornitologů v Evropě i Severní Americe při sbírání potřebných podkladů.
„Jen díky nim můžeme lépe popsat a pochopit, co se s přírodou kolem nás děje. Tato studie ukazuje na nenahraditelnost dlouhodobých popisných sledování přírody,“ připomněl český ornitolog.
Morrisonová uvedla, že žijeme v době celosvětové environmentální krize: „Dnes již víme, že ztráta kontaktu člověka s přírodou k této krizi může přispívat. Čím méně jsme v kontaktu s přírodou, která nás obklopuje, tím méně se zajímáme o to, co se s přírodou děje. Podobné studie mohou přispět k tomu, abychom si úbytku přírody kolem nás více všímali a uvědomovali si její důležitost pro kvalitu lidského života.“
Ohrožené ptačí druhy
Mezinárodní organizace BirdLife International, kterou v Česku zastupuje Česká společnost ornitologická, zveřejnila v říjnu nový Červený seznam ptáků Evropy. I přes nezpochybnitelné ochranářské úspěchy je v Evropě každý pátý ptačí druh ohrožený vyhynutím. Hlavními příčinami jsou intenzivní zemědělství, ztráta vhodného prostředí i pronásledování člověkem.
Mezi nejvíce ohrožené a současně nejvíce ubývající druhy patří na starém kontinentu mořské ptactvo, kachny, bahňáci a dravci. Ubývá rovněž většina druhů ze skřivanovitých, strnadovitých a ťuhýkovitých. Mezi další skupiny s významným úbytkem jsou kachnovití a bahňáci.
Některé druhy jsou přitom považovány za skvělý indikátor stavu životního prostředí. „Příkladem je intenzivní zemědělství a s ním související úbytek ptáků zemědělské krajiny,“ uvedla Česká společnost ornitologická. „Ubývající ptáci tu jako indikátor ukazují, že intenzivní zemědělství je dlouhodobě neudržitelné a provází ho úbytek biodiverzity, tedy nejen ptáků, ale i dalších živočišných a rostlinných druhů.“
