Zlepšený výhled továren podpořily také plány na investici 500 miliard eur do infrastruktury, která by mohla krátkodobě zvýšit hrubý domácí produkt (HDP) o jedno procento a dlouhodobě o dvě.
Klíčovou změnou je také posun v německé fiskální politice. Koaliční vláda CDU/CSU a SPD směřuje k rozvolnění dosavadních přísných rozpočtových pravidel, která omezovala investice. Německo dosud drželo strukturální deficit na maximu 0,35 procento HDP ročně, což vládám svazovalo ruce zejména v oblasti infrastrukturních a obranných výdajů.
Pokud dosluhující parlament schválí vyšší zadlužení, země plánuje od roku 2026 výrazné investice, které by mohly vést k ročnímu fiskálnímu impulsu ve výši 3 až 3,5 procenta HDP, tedy přibližně 150 miliard eur ročně. Letos bude dopad minimální (0,1 % HDP), ale v letech 2026–2027 by německá ekonomika mohla růst tempem až 2,5 procenta ročně.
Česká a německá ekonomika jsou úzce propojené – Německo je naším největším obchodním partnerem a směřuje do něj přibližně třetina českého exportu. Oživení německé ekonomiky by proto mohlo pomoci i Česku.
Zvýšené výdaje na obranu a infrastrukturu by sice přinesly určité zakázky, ale většina zbrojních objednávek míří ke globálním výrobcům mimo region. Přímý dopad na český HDP tak bude spíše mírný, maximálně do 0,5 procenta. Na druhé straně by dlouhodobý růst německé ekonomiky mohl podpořit české firmy, které jsou součástí dodavatelských řetězců.
Pokud se německým podnikům začne dařit, poroste poptávka po českých komponentech, strojích či subdodávkách. Výhled pro českou ekonomiku se tedy postupně zlepšuje, i když zásadní změny přijdou až za několik let. Klíčovým rizikem zůstává obchodní politika Donalda Trumpa, která by mohla vést k vyšším clům a narušení mezinárodního obchodu.
Autor je hlavní ekonom společnosti Argos Capital
(Redakčně upraveno)
