Redakce FAEI.cz nalezla ve svých archívech účelovou publikaci Federálního ministerstva dopravy „Praha Brno Bratislava,“ která vyšla v roce 1980, kdy dálnice konečně sloužila veřejnosti. Přinášíme z ní některé zajímavé střípky a zejména dobové fotografie, kdy naši „dé jedničku“ křižovala ještě embéčka, stopětky a sto dvacítky, žigulíky, trabanty, wartburgy a zejména krásné autobusy Karosa.
O výstavbě československých dálnic bylo rozhodnuto v roce 1958. S výstavbou prvních dálničních kilometrů se v tehdejší ČSSR (Československé socialistické republice – pozn. red.) se začalo v roce 1967, na Slovensku už rok dříve. V průběhu let 1967 až 1980 bylo v ČSSR do provozu uvedeno 375 km dálnic, z toho 260 v nynějším Česku a 115 na Slovensku.
Ach ty peníze, ach ti dodavatelé
„Přes poměrně pomalé rozvíjení specializovaných stavebně dodavatelských kapacit a malé investiční objemy podařilo se vybudovat a uvést do provozu první kilometry tohoto tahu v úseku Praha-Mirošovice v délce 22,7 km již v červenci 1971,“ uvádí v publikaci tehdejší náměstek ministra dopravy Československé socialistické republiky Josef Dykast.
Jak vidno, na dálnice bylo v tuzemsku i tehdy málo peněz, a také ty potíže s dodavatelskými kapacitami… Jak vyplývá z dalšího popisu, v následujících letech soudruzi značně přidali technické i finanční kapacity, takže dálnice mohla být v roce 1980 dokončena.
Dědeček v Trabantu s červenou střechou
V té době mi bylo pět let. Jen matně si z dětství pamatuji, jak nás vezl dědeček na té „velké“ dvacetikilometrové dálnici z Prahy na Humpolec ve svém Trabantu 601 s červenou střechou „velkou“ rychlostí 80 km/h. Trabant by jel i stovkou, ale to už se dědeček i kvůli babičce bál.
Pamatuji si, jak se mi moc chtělo a jen keřík by to nevyřešil, a děda přejel pumpu a já trpěl, protože v té době nebyly pumpy v průměru na každém 14 kilometrů jako je tomu dnes, kdy se z Česka stala země s největším počtem čerpaček na počet kilometrů (nevím, zda je to tím, zda máme tolik pump, nebo tak málo dokončených dálnic… – pozn. aut.)
Také si pamatuji dlouhé fronty právě na čerpací stanici Benzina a to, že dědeček hladinu paliva měřil v nádrži pravítkem, protože palivoměrem byl vybaven až novější typ trabantu. Ale mix benzínu s olejem tankoval rovnou ze stojanu, dnes se musí mixovat sólo…
V té době také nebyly žádné dětské autosedačky, ani systémy IsoFix. Dobře si pamatuju, že jsem si většinou prostě lehl dozadu na lavici. Na dlouhé dřímání to ale nebylo. Babička, když jsme míjeli velký nákladní vůz, totiž na adresu dědečka většinou vyjekla: „Pozor, Jeníku!“
Začalo se už za Hitlera
Na celé délce dálnice Praha-Brno-Bratislava bylo postaveno 206 dálničních mostů a 141 dalších mostů coby nájezdů a 39 mimoúrovňových křižovatek. „Na úvodních projektech byly též zkoumány i využívány části projektové dokumentace dálnice z let 1939-41 zejména v úseku Praha-Humpolec. Kde to bylo možné, bylo využito rozestavěné původní dálniční těleso, i některé mostní objekty,“ píše se v publikaci z roku 1980.
