Náš článek popisoval situaci, která nastala na hranici Prahy a Středočeského kraje, kde se mění výše jízdného. Mladý student, který měl platnou kartu na jízdu v hlavním městě, nastoupil ještě v Praze do příměstského autobusu, sedl si a v aplikaci aktivoval jízdenku pro příslušné středočeské pásmo.
Bezprostředně poté k němu přistoupil revizor a uložil mu pokutu 1,5 tisíce korun – protože jízdenka se v aplikace aktivuje jednu minutu. A v okamžiku kontroly chybělo ještě asi 30 vteřin. Cestující si sice koupil jízdenku, ale chytil se do „minutové pasti“.
Většina z bezmála stovky čtenářských ohlasů přístup revizora – nejen v tomto konkrétním případu – kritizuje. Přidávají vlastní zkušenosti, kdy po nich kontrolor rovněž požadoval pokutu, i když nebyli černými pasažéry. Někteří čtenáři dokonce hovoří o „šikaně ze strany revizorů“.
„Tento styl revizorů je slabošský a nespravedlivý Trestají poctivé,“ napsala například čtenářka Vlasta a popsala vlastní anabázi. „Mám úplně stejný zážitek,“ uvedla žena. Dodala, že na zastávce není vidět přijíždějící autobus, protože je před ní zatáčka – proto si nemůže jízdenku aktivovat dříve.
„Mívám vždy připravenu aplikaci a hned aktivuji. Ale řidiče nezajímá, jestli už doběhla doba aktivace, prostě odjede. Musím tedy nastoupit a podstupovat riziko. Revizoři vidí, že máte mobil v ruce a aktuálně zakoupeno, ale stejně na vás nastoupí a pokud nechcete pokutu zaplatit, vyhrožují policií a vyšší pokutou,“ sdělila Vlasta.
Tři kilometry za 1 020 Kč
Snažila se bránit, zastali se jí dokonce ostatní cestující v autobuse, ale nepomohlo to. „Plaťte, anebo voláme policii,“ vzpomínala žena, jak na ní revizor tlačil. Podobný zážitek má za sebou rovněž Vladimír, jehož revizor přepadl v Brně.
„Koupil jsem si SMS jízdenku z centra města na Mendelovo náměstí (20,- Kč), načež jsem nastoupil do MHD, ve vozidle už číhal revizor, který ke mně hned po dosednutí na sedadlo přistoupil s odznakem,“ napsal Vladimír.
Jenže SMS jízdenka v tu dobu eště nebyla aktivní. „Takže začal při vyhrožování s vyšší pokutou vymáhat hotovost 1 tisíc korun. Při vypisování bločku mi pípla na mobil SMS jízdenka! Tehdy jsem jel 3 kilometry za 1 020 korun. Příště raději taxi…“
Čtenář Jan zase nerad vzpomíná na svou jízdu pražským metrem. „Před vstupem do metra poctivě aktivuji dříve zakoupenou jízdenku a dole za rohem čeká revizor, který si nechá zaplatit za to, že mi zbývá 30 sekund do aktivace. Nemám slov,“ napsal Jan.
Pan Svatopluk byl zase svědkem události v Olomouci, kde mladá maminka nastoupila do plné tramvaje a chtěl označit jízdenku v automatu. Jenže ten nefungoval. „Než se prodrala skrz plnou tramvaj k dalšímu, čapnul jí revizor, nepomohlo ani to, že se jí zastávali zbylí cestující,“ uvedl muž.
Cizinci jako snadný cíl
Čtenář, který se podepsal jako Chmelík, zase popsal zážitek z pražské tramvaje, kam nastoupilo asi pět mladých cizinců, pravděpodobně Španělů. „Již na schodech měli v rukách peníze a hledali, kde zaplatit,“ uvedl. Zepředu se blížili dva revizoři, kteří šli napřed za ním.
„Ale jak uviděli cizince, suše pronesli: Na těch si ‚zgustnem‘, nerozumí Česky, a to je dobře,“ napsal čtenář. Dodal, že cizinci jim dávali možná až trojnásobek, protože si mysleli, že dávají málo.
„Ale ta hnusná arogance revizorů. A ještě je Česky sprostě uráželi. Stát se mi něco podobného ve Španělsku. už tam asi nepáchnu. Kdo takové pracovníky vybírá?“ položil řečnickou otázku čtenář Chmelík.
O arogantním chování revizorů se rovněž zmiňuje Šárka, která se dostala do stejné pasti, jako mnozí jiní cestující. Koupila si SMS jízdenku, ale trvalo to dokonce přibližně čtyři minuty, než dorazila. A mezitím ji chytil revizor.
„Já se k němu chovala slušně, nikdy jsem nebyla černý pasažér, mně opravdu nedělá problém zaplatit jednu jízdenku. Ovšem s čím problém fakt mám, je, že člověk, ještě možná tak základního vzdělání, mně hrubě ponižoval a dělal ze mě naprostého zloděje,“ popsala žena.
„Vadila mi arogance a prostě nelidský přístup,“ dodala. Někteří čtenáři zase radili, co v takové situaci, kdy se ještě neaktivovala jízdenka, dělat. Jednou z metod je zdržovací taktika – aby mohla uběhnout potřebná minuta.
A případně i počkat na příjezd policie, která bude těžko řešit, kdy byl lístek aktivován. „Ať zavolají policii, než přijede, bude jízdenka aktivní,“ napsala čtenářka Antonie. A čtenář s přezdívkou Xim Durdil uvedl: „Já to dělám tak, že protahuji, že mi nejde odemknout telefon atd. Pak je jízdenka aktivní a může mi leda tak víš co.“
Chyba systému, obrana revizorů
Někteří čtenáři zase uvedli, že jde podle nich o chybu systému, který je nastaven tak, že výše odměn pro revizora závisí do značné míry na tom, kolik se jim podaří „ulovit“ černých pasažérů – bez ohledu na to, jestli si lidé skutečně jízdenku nekoupili.
„Některé články dokonce uvádějí, že šikovný revizor může vydělat víc než starosta menší obce,“ napsal čtenář Jirka. „Revizoři sami potvrzují, že bez provizí by se na takové částky nedostali.“ Dodal, že jejich práce je náročná.
„Vyžaduje psychickou odolnost, znalost práva, komunikace i sebeobrany – a systém odměn je nastaven tak, aby motivoval k aktivní kontrole,“ poznamenal Jirka. Jen velmi malá část čtenářských příspěvků k našemu článku z minulého týdne se kontrolorů v MHD zastávala.
„To není žádná minutová past. Za problém nemůžou revizoři, ale ti, co jezdí systematicky na černo a lístek si kupují, až když uvidí revizora. Za blbost se platí, v tomto případě konkrétně 1 500 Kč,“ uvedl čtenář, který se podepsal jako Sobík.
Čtenář Jan uvedl, že problém je ve znalosti smluvních přepravních podmínek – tedy na straně cestujícího. „Elektronickou jízdenku musí mít cestující aktivovanou ještě před nástupem do autobusu, či tramvaje anebo ještě před vstupem do označeného prostoru metra,“ napsal Jan.
„Často vidím, jak někdo z ostatních cestujících cestuje v autobusu, nebo tramvaji s neoznačenou jízdenkou v ruce a teprve když zaznamená revizora, urychleně ji označí. Jenže čas na jízdence vždy tento fígl odhalí a revizoři pak vyžadují pokutu,“ dodal Jan.
Jenže problém, který podrobně popsaly Finanční a ekonomické informace, byl jiného charakteru. Předně: Dotyčný student o revizorovi nevěděl. A za druhé: Středočeskou jízdenku si aktivoval ještě na území Prahy, kde měl platnou Lítačku. Hranice středních Čech byla o stovky metrů od zastávky. Než by tam autobus dojel, minutová lhůta by vypršela.
