Proč jste se vůbec začal starat o to, kolik potravin se vyhazuje?
Už roky provozuji farmářský obchod, takže znám z blízka práci malých zemědělců, protože pravidelně navštěvuji jejich statky. Když vidíte, kolik je práce za tím, než si dáte na talíř uvařené brambory, nebo porci uzeného, začne vám vadit, když to jídlo někdo vyhodí. Jen tak, protože si ho koupil víc, než potřeboval a doběhla mu trvanlivost. Je to neúcta k práci, neúcta k přírodě, neúcta k životu a je to hlavně úplně zbytečné! Přeci každý tak nějak ví, kolik jeho rodina dokáže sníst hermelínu za týden, tak proč tedy koupí deset balení? Jen proto, že jsou ve slevě? Když jich pak půlku vyhodí, kde má tu slevu?
Jinou motivaci jste neměl?
Musím přiznat, že obchodní motiv v tom hrál roli také. Protože když nemáte zásoby, které musíte vyhodit, můžete mít menší sklady, méně peněz ve zboží a můžete být také levnější, protože nepotřebujete krýt ztrátu z potravin, které vyhodíte, když jim skončí doba spotřeby. A když se tak ptáte, vlastně jsem měl ještě jednu motivaci.
Jakou?
Chtěl jsem přispět i k narovnání vztahů mezi výrobci a dodavateli – v našem případě sedláky a farmáři – a řetězci. Ty totiž nejen stanovují koncovou cenu, ale především se o ni dělí s dodavatelem. Tedy dělí… oni určují, kolik mu dají. Což bývá okolo 20 procent. Čili 20 procent pro farmáře, zbytek pro řetězec!
Jak si představujete, že přispějete, nebo už přispíváte, k nápravě těchto poměrů?
Myslím, že už k tomu přispíváme. Zfarmydomu.cz je nejen e-shop s farmářskými potravinami, ale také platforma pro navázání vztahů mezi farmáři a jejich zákazníky. A platforma si samozřejmě od farmáře bere podstatně méně, než obchodní řetězec. Takže u nás nějakých 70 procent z ceny zůstává tomu, kdo zboží vyrobí. A kdyby se tenhle způsob prodeje rozšířil do všech větších měst, už by to byl pěkný příspěvek k narovnání vztahů, ne?
Myslíte si, že to má šanci?
V Londýně už má e-shop Farmdrop tři pobočky a pokrývá celé město i jeho 70kilometrové okolí. Má investory a přitom u něj mají dodavatelé 75 procent z ceny zboží, kdežto u řetězců měli procent dvacet. Takže podle mě to má šanci i u nás!
Kdy by se ta šance mohla začít projevovat?
Chtěl bych, aby to bylo do tří let, ale do pěti je to určitě reálné. Jak jsem říkal, obchod jako náš se může uživit v každém větším městě.
Jak to vlastně funguje v praxi? Že nic nevyhazuje e-shop, to pochopím, ale máte i kamennou prodejnu…
E-shop pracuje s tím, že dodáváme až tři dny po objednávce. Objednává se do nedělní půlnoci na čtvrtek, do pondělní půlnoci na pátek a do čtvrteční půlnoci na pondělí. To nám dává dostat času sesbírat objednávky pro jednotlivé farmáře, oni mají čas na to podle nich připravit zboží a to dodat. My pak zkompletujeme objednávky a rozvezeme je, nebo si je zákazníci vyzvednou u nás v obchodě. Čili tady žádný odpad nevzniká. Kamenný obchod v Horních Počernicích samozřejmě nějaký odpad má, ale snažíme se, co můžeme, aby ho bylo naprosté minimum. Když se blíží konec lhůty spotřeby, tak rychle a podstatně slevujeme z ceny. Jednak to nechceme vyhodit a za druhé chceme snížit naši ztrátu na minimum. Celkově nám to – z pohledu vyhazování neodebraného zboží – funguje velmi pěkně. Naši zákazníci už zvyklí přemýšlet jsou.
Co považujete za hlavní překážku v tom, aby lidé nad svými nákupy víc přemýšleli?
Dokud bude hlavním výběrovým kritériem pro nákup sleva, tak se toho asi moc nezmění. Protože když je to ve slevě, lidi toho koupí víc. A pak toho víc vyhodí, to už jsme říkali. Já nezatracuji slevy, abychom si rozuměli. Ale nesmí být jediným vodítkem.
Tím by mělo být co?
Jednoznačně kvalita. Chcete jíst za dvacet korun párek bez masa, nebo za 40 párek z masa? Ve finále toho párku za 40 potřebujete míň, protože v něm si tělo živiny najde, na rozdíl od toho za dvacku… Jakmile lidi přijmou za své, že se o své tělo musí nějak starat, tak mu přestanou dávat k jídlu umělé náhražky. Dokud jim to nedojde, budou jíst chemii a piliny a budou rádi, že ušetřili. Přitom to stačí zkusit. Kdo jednou vyzkouší jídlo z kvalitních surovin, už to náhražkové nechce ani cítit!
