Nuže náklady práce činily zhruba 50 procent celkové „hrubé přidané hodnoty“ (HPH). Kolem této hladiny se podíl pohybuje už od začátku roku 2020. Mohli bychom tedy říct, že koronakrize nedokázala tento podíl změnit.
Trefnější je ale spíš pozorování, že koronakrize dokázala zastavit růst tohoto podílu: V předchozích letech totiž narůstal vcelku svižným tempem o cca půl procentního bodu ročně. Šlo o logický důsledek nerovnovážně nízké nezaměstnanosti (který lze chápat jako důsledek nerovnovážně nízké úrovně mezd).
Růst podílu práce na HPH lze interpretovat tak, že práce si v letech před pandemií z celkového vyrobeného koláče „rvala“ čím dál větší kus. Covid tento trend zastavil, nicméně při pohledu na aktuální stav českého trhu práce lze předpokládat, že se k onomu trendu brzo zase vrátíme.
Autor je ekonom České spořitelny a člen vedení České společnosti ekonomické
(Redakčně upraveno)
Díky za článek. Jen potvrzuje, že polovinu z vytvářeného bohatství dostanou pracující, jednu šestinu pak zhruba stát, druhou šestinu cizí majitelé a nakonec tu poslední šestinu pak domácí vlastníci, naši oligarchové. Takže vidíte ten rozdíl, za socíku by i ty dvě poslední šestiny šly státu a ten z nich hradil všechny investice a obří armádu. Tím že jsme zrušili socialismus, tak jsme jen jednu třetinu bohatství sebrali státu a tedy sami sobě a dali ji cizincům a oligarchům. Pak se ptám: bylo to rozumné ?