Podle Národního registru dětských úrazů se nejvíce dětí zraní při tělesné výchově. Na hodiny tělocviku připadá třetina zdravotních potíží. V závěsu jsou chvíle věnované volné zábavě, kdy se zranila pětina dětí. Každé desáté dítě utrpělo újmu při hře. „Školy mají povinnost evidovat jakékoliv, a to i drobné zranění, ve speciální knize. Když je na vině škola, zranění školáci či studenti mají nárok na víc než jen bolestné. Nárokovat mohou náklady spojené s léčením, tedy třeba i speciální stravu či asistenci ošetřovatelky. Zohlednit se musí případné ztížení společenského uplatnění, protože některé úrazy mají vážný dopad na budoucnost dítěte. V neposlední řadě pak jde o náhradu věcné škody v případě, kdy se v okamžiku vzniku zranění ještě poškodí majetek dítěte,“ vypočítává Tomáš Beck ze společnosti Vindicia, která se vymáhání odškodného věnuje.

Školy za zranění odpovídají, jenže situace s pojištěním je nejasná
Ve školách, kdy je dítě pod dohledem, mohou vzniknout velmi těžká zranění. Problém ale je, že byť je to školám důrazně doporučováno, školy na odškodnění dětí buď vůbec pojištěny nejsou, nebo mají plnění nastavené velmi nízko z pojištění odpovědnosti. „V podstatě se jedná o nedořešenou situaci. Když se totiž dítě vážně zraní a na vině je škola, pak nemá nejmenší šanci pokrýt jeho nároky z nízko nastaveného plnění pojištění. Natož když škola žádné nemá. Pak nastává fáze, kdy je třeba peníze vymáhat po škole nebo zřizovateli školy – bolestné, náklady na léčení i ztížení společenského uplatnění,“ upozorňuje Tomáš Beck.

Pravidla odškodnění pro zraněné děti se řídí vyhláškou stejně jako pracovní úrazy, ale pojištění je zcela jiné. Pracovní úrazy jsou totiž ze zákona pojištěné u Kooperativy a nemůže se stát, že pojišťovna při větším počtu plnění vypoví firmě, jejíž pracovník se zranil, smlouvu. „Odškodnění zraněných školáků a studentů je hrazeno z pojištění odpovědnosti, to si školy často zřizují u soukromých pojišťoven. A ty smlouvy v případě opakovaného plnění vypovídají,“ říká Beck.

Děti nesmí doplácet na nastavení systému
Vindicia problém s nízkým plněním ilustruje příkladem z praxe. „Jedenáctileté děvčátko z Chomutovska se vážně zranilo při tělesné výchově. Nadějná sportovkyně, která vyhrávala atletické závody, skončila se zlomenou patní kosti. Škola, která je pojištěna u soukromé pojišťovny, úraz zaznamenala a tím přiznala. Rodičům však oznámila, že limit plnění pojišťovny je jen 10 tisíc korun,“ popisuje Beck. Rodiče se s tvrzením školy, které před tímto případem už tři pojišťovny kvůli opakovanému plnění vypověděly smlouvy, nesmířili. Nechali