Společensky jsem vyloženě neobratná, říká nová „lovkyně“ Viktorie Mertová

Rozhovor
Od konce října rozšířila partu čtyř lovců ve vědomostní soutěži Na lovu. Vystudovala Mezinárodní teritoriální studia, Americká studia a Politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Tvůrci pořadu z Novy o ní mluví jako o střele, která kam vstoupí, způsobí rozruch. Pohotová, vtipná, nic nepředstírá. A jak během rozhovoru FAEI zjistil, Viktorie Mertová (31) je nejen inteligentní, ale i milá maminka malé dcerky, s pěkným rodinným zázemím.
Viktorie Mertová má ráda vědomostní soutěže. Původně si myslela, že bude mezi soutěžícími účastníky Na lovu. Foto: TV Nova

Ve třech letech jste prý uměla číst. Nebyla škola zkraje trochu nuda?
Nemyslím si, vždycky mě to tam bavilo. Sice jsem uměla číst a psát tiskacími písmenky, ale jinak jsem se musela naučit psát pořádně a ostatní věci jsem neuměla. Určitě jsem ve škole měla co dělat, nenudila se.

Vystudovala jste mezinárodní teritoriální a americká studia, politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Neuvažovala jste o práci v diplomacii?
Úplně krátce, šlo o původní naivní představu v devatenácti. Nemůžu říct, že by to bylo něco, co by mě lákalo. Možná právě proto, že si nepřipadám moc pohotová, že neumím příliš improvizovat. Myslím si, že v diplomacii je to třeba. Já spíš ráda organizuji věci a zařizuji, a to teď v práci dělám především.

Mimo jiné na Karlově univerzitě přednášíte dějiny USA. Jak studenti přijali, že vystupujete v televizní soutěži? Radí něco?
Ještě učím předmět, který se jmenuje Základy akademické práce – takový úvod do studia, kde se studenti učí, jak psát seminární práce, jak odkazovat na zdroje, kde na fakultě najdou třeba knihovnu a tak. Studenti zatím nic nezmiňují, nejsem si jistá, jestli to vědí. Možná si to na nějakých svých kanálech nasdíleli, ale mně nic neřekli.

Lovecká parta už nějakou dobu funguje. Zleva Lišák, mezi lovci nejmladší, vpředu Vševěd, Kvízová dáma a Kalkulátor. Foto: TV Nova

Jak vás lovci mezi sebe přijali?
Dobře, myslím si, že jsme si všichni lidsky sedli. Už jsme spolu byli na dovolené a každý den jsme v kontaktu, posíláme si zajímavosti, chodíme do hospody, zkoušeli jsme i nějaký sport. Považuji je za kamarády a klape nám to.

Původní záměr byl přihlásit se mezi soutěžící, že?
Já nevěděla, že ještě lovce hledají, protože jsem se hlásila, když pořad už běžel v televizi. Navíc by mě vůbec nenapadlo, že na to můžu mít, že bych mířila do takhle vysoké ligy. Jsem k sobě hodně kritická, takže mám pocit, že toho vím málo. A samozřejmě to tak i je, proti ostatním, kteří v tom jedou rok a půl. Vůbec mě nenapadlo mířit mezi ně.

Prošla jste testováním?
Vlastně každý soutěžící po přihlášení musí vyplňovat test na internetu. Pak projde malým castingem, kde se také pokládají vědomostní otázky. A já asi prošla dobře, dlouho se mi neozývali kvůli termínu natáčení. Myslela jsem si, že mají hodně zájemců. Pak mi zavolali, že bych měla zkusit konkurs na lovce. To byl moment, kdy jsem se rozesmála a říkala: To nemyslíte vážně?

Ti, kteří se hlásí do vědomostních soutěží, disponují kromě znalostí asi výbornou, až encyklopedickou pamětí. Šlo ve škole snadno si vše zapamatovat, nebo spíš pomohlo biflování?
Já mám jenom tu paměť, já se neumím učit. Vždycky jsem na ni hřešila a doteď se nenaučila učit. Samozřejmě na maturitu nebo nějaké zkoušky jsem se musela učit, ale velmi to dřelo. Práva nebo medicínu, kde se musí umět kvanta učiva nazpaměť, bych dělat nemohla.

V minulosti se už zúčastnila AZ kvízu. V soukromém životě učí na Karlově univerzitě. Když má čas, hraje amatérské divadlo, ráda vaří a věnuje se rodině. Foto: Soukromý archív Viktorie Mertové

A také pomáhá rychlost rozhodování, pohotovost. To se dá těžko naučit, s tím se člověk narodí. Byla jste odmala bystré děvče?
To byste se musela zeptat rodičů. Říkají, že jo. Máte pravdu, to se nedá naučit, jde asi o vrozenou věc. Já nejsem třeba pohotová ve spoustě různých životních situací. Společensky jsem vyloženě neobratná. Mám to profilované na soutěž a speciálně na finálovou štvanici, kdy musím za dvě minuty odpovědět na co nejvíc otázek.

Ve které oblasti se cítíte silná v kramflecích a co naopak nemusíte?
Poměrně silná se cítím v oborech, co jsem vystudovala, ale o to víc se stydím a sama sebe paralyzuju, když v tom udělám nějakou chybu. Když zachybuju v dějepise, zeměpise, tak si řeknu: Ježíši, jsi blbá, máš z toho státnice! A pak je samozřejmě větší šance, že z nervozity udělám další chybu. Ještě v bulváru se cítím docela dobře. (začne se smát) Pokud bych měla jmenovat jednu doménu, která mi fakt nejde, tak sport.

Se kterým z lovců byste si to rozdala, kdybyste byli na opačné straně?
S kterýmkoliv z nich, myslím si, že by mě to hrozně bavilo proti nim hrát. Určitě bych si ráda zahrála proti Vševědovi, ale ten by mě rozdrtil. (směje se)

S rodiči Zdenkem Mertou, muzikantem, a Zorou Jandovou, známou herečkou, zpěvačkou, moderátorkou i sportovkyní. Foto: Soukromý archív Viktorie Mertové

A co dál po této soutěži, na jak dlouho se s lovci počítá? Jaké máte plány?
Nevím, na jak dlouho to vydrží, tak si to prostě užívám, dokud to trvá. Kromě toho normálně chodím do práce, mám rodinu, koníčky, bez soutěže se nudit určitě nebudu. (směje se)

Před tím jste nebyla mediálně známá. Přitom máte populární rodiče – maminka Zora Jandová, zpěvačka, herečka, moderátorka, a tatínek Zdenek Merta, muzikant. Nebojíte se ztráty soukromí?
Už jsem zveřejněná a v mém osobním životě se to nějak neprojevilo. Na ulici mě nikdo nepoznává. Nechodím moc namalovaná a jinak se oblékám, nevzbuzuji pozornost a zároveň nikdo z mých známých se na soutěž skoro nedívá (směje se), takže pro mě se moc nic nezměnilo.

Nemrzelo rodiče, že se jejich starší dcera nedala na dráhu showbyznysu?
Bylo období, kdy výběr studia moc nechápali. Asi tři roky se mě táta furt ptal: Politologie? Proč politologie? (směje se) Pak přestal, asi pochopil. Já myslím, že jsou rádi, že dělám něco, co mi jde, co mě baví. Je to lepší, než být třeba neúspěšná herečka.
Mám oproti nim v podstatě nudnou úřednickou práci, stabilní profesi. Ale ta profese je do značné míry založená na překládání mezi angličtinou a češtinou. Tím, jak za poslední roky neskutečně poskočily strojové překlady, umělá inteligence, tak si nejsem jistá, jestli máme někdo skutečně jistou profesi. Třeba nás jednou nahradí stroje.

„Jsem šťastný, že máme Na lovu Viktorii. Celou dobu si dělá srandu ze mě. Hodně mě ponižuje, že už jsem starej,“ směje se moderátor soutěže Ondřej Sokol. Foto: TV Nova

Co jste podědila po rodičích v rámci umělecké branže?
Skoro nic. Jenže oni jsou oba hrozně chytří, máma má několik vysokých škol. Mají dobrou paměť, hodně čtou, jsou fakt velmi vzdělaní. Takže tam byl genetický vliv velký.

Umělecké sklony jim asi vynahrazuje vaše o deset let mladší sestra Esther?
Ano, přesně tak. Je už druhým rokem v angažmá v Městském divadle v Brně. Vystudovala pražskou Konzervatoř Jaroslava Ježka.

Zora Jandová byla kdysi českou reprezentantkou v netradičním sportu tai-chi, je i sportovní a kondiční specialistka. Máte také sportovní nadání?
Ne (směje se), já nemám žádné sportovní nadání, jsem vyloženě levá.

Jak na zábavný pořad Na lovu rodiče reagují?
Oni nejsou kritičtí vůbec, znáte rodiče, za všechno mě chválí. Jinak se jim soutěž líbí. O tom, že existuje, jsem se dozvěděla od nich.

Necháte si říkat Belladonna, což je latinsky část názvu pro rulík zlomocný považovaný za nejjedovatější středoevropskou rostlinu, která má krásný květ. Proč inspirace zrovna přírodou?
Chtěla jsem něco, co by budilo nějaký respekt (směje se), zároveň barevné, trošku veselé, což jedovatá kytka podle mě je. Vymyslela jsem to, když jsem vyplňovala nějaký dotazník, kde se ptali, jak bychom si říkali jako lovec. Přemýšlela jsem nad něčím barevným, ale i nebezpečným. Líbilo se mi, že jde i o slovní hříčku bella donna neboli krásná žena, i když já se víc kloním k té kytce.

Přezdívku Belladonna si vymyslela sama, protože podle dotazníku ji musela mít. Foto: TV Nova

Ještě vede váš manžel Jirka amatérský soubor Teritoriální tyjátr, kde jste oba hráli?
Ano, pořád pokračuje. Příležitostně tam hraju, je to taková naše společná aktivita. Jde o ochotnický pražský soubor.

Jakou má profesi?
Vystudoval stejnou školu jako já, akorát se zaměřením na východní Evropu. Také pracuje ve státní správě.

Jestlipak tříletá dcerka Magdalena kouká v televizi na maminku?

(směje se) No, jednou se podívala, pak už řekla, že ne, že se dívat nebude. Zatím jí to moc nezajímá, logicky nebaví.

Jak se těšíte na Vánoce? Madlenka, tak jí říká babička Zora, je ve věku, kdy si s ní můžete svátky dost užít.
Právě jsme v situaci, kdy se musíme rozhodnout, jak Vánoce budeme trávit. Jestli si vytvoříme nějaké tradice. Co pro ni připravíme, aby je měla co nejhezčí. Otevírá si políčka v adventním kalendáři a je z toho nadšená. Nakreslila dopis Ježíškovi. Nevím, kolik toho před Vánoci stihnu, snad nějaké perníčky.

S tátou a dcerkou Magdalenkou doma u rodičů v Mníšku pod Brdy. Foto: Soukromý archív Viktorie Mertové

Vím, že s vaší rodinou pořádně zamával covid. Tatínek musel být dokonce na kyslíku. Přesto si maminka pochvalovala, že epidemie stmelila rodinu, že jste bydleli pohromadě. Ráda hlídá malou vnučku?
Hlídá, jasně, holky se mají rády. Covid byl vlastně super, já na sestěhování koukám jako na takovou prerekvizitu, abych mohla dělat lovce, protože jsme byli rok a půl zavření doma a hráli vědomostní hry. Všichni pěkně pohromadě, v Mníšku pod Brdy u rodičů je kolem krásná příroda, bylo to příjemné, nebyli jsme osamělí a mohli jsme kdykoli ven.
Shodou okolností jsme v té době s manželem rekonstruovali byt, takže stěhování k rodičům proběhlo po první vlně covidu s tím, že se stěhujeme na dva měsíce maximálně. A zůstali tam rok a něco. I přes těžké věci šlo o dobrou dobu pro nás. Přesně jsem věděla, co jim mám dát k Vánocům, co si přejí.

Z koronavirové šlamastyky dokázala máma vytěžit další dovednost a kvůli špatnému dýchání se pustila do hry na trombón. Má některá z jejích dvou dcer podobné nadání pouštět se stále do nových věcí?
Podívejte se na mě. (směje se) Ségra má ještě čas. Máma je vyloženě magnet na nové aktivity a mně vždycky přišlo, že to přehání, ale začínám se do toho dostávat taky. Občas nevím, kdy se zarazit.
Časem se musím dopracovat k nějaké stopce a neříkat na všechno: Jasně! Pak už člověk nestíhá a nedělá všechno úplně pořádně. Nebo je potom ze všeho hodně unavený. Dám si asi do nového roku předsevzetí, že se naučím odpočívat.

PSALI JSME:
Honza Dědek ve všech pádech

Zavřít reklamu ×

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Odesláním vyslovujete souhlas s dokumentem Všeobecné podmínky používání webových stránek

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Další z rubriky Lidé a společnost

Nejčtenější

Kurzovní lístek
Chci nakoupit
Chci nakoupit
Chci prodat
EUR
EUR
USD
GBP
CHF
JPY
DKK
NOK
SEK
CAD
AUD
PLN
HUF
HRK
RUB

Jaká je budoucnost výškových dřevostaveb v Česku?

Analýza
V České republice stále platí zastaralá norma omezující výšku dřevostaveb na devět, respektive dvanáct metrů. Legislativa by se však měla brzy změnit. S ohledem na nespornou ekonomickou výnosnost projektů chtějí developeři stavět minimálně osmipatrové stavby (22,5 m), s výhledem do budoucna až osmdesátimetrové projekty, a to tzv. inženýrským způsobem.