Pozornost sice primárně přitahují meziroční čísla, avšak když se podíváme na vývoj očištěných tržeb v čase, uvidíme, že tendenci klesat mají už od uvolnění ekonomiky po covidu v roce 2021. Návrat do normálu trval ovšem jen velmi krátce, a dokonce od loňského léta si zákazníci od loňského léta odnášejí stále méně zboží než před covidem.
Prim v rozpočtech domácností hraje bydlení, a tedy především faktury za energie a nájem, zatímco ostatní musí jít stranou. Slabší jsou i prodeje potravin, což ovšem vzhledem k jejich prudkému zdražení snad není až tak překvapivé.
Když se podíváme na trendy jednotlivých skupin zboží, tak ani zde nedochází k nějakému pozitivnímu obratu. Krom zmíněných potravin padají i prodeje oblečení a obuvi, kde si ovšem obchodníci slabší poptávku kompenzují vyššími cenami. Mimochodem oblečení u nás stále – navzdory silné koruně – zdražuje rychleji než ve všech ostatních zemích EU.
Co čekat dále? Dokud bude Česku vysoká inflace a budou klesat i reálné mzdy, lze jen velmi těžko očekávat návrat k růstu maloobchodu. Inflace mění přístup k nakupování, vede k odkládání a substituci zboží v košících spotřebitelů, k vyhledávání alternativ nejen na domácím trhu, ale i v zahraničí. Slabá poptávka by měla tlačit prodejce k nižším cenám, ale na inflaci to zatím vidět není.
Autor je hlavní ekonom Banky Creditas
(Redakčně upraveno)
