„Babiše jsem neznal, ani další politiky. O politiku se příliš nezajímám, ale fakt mě naštvalo, že systém na dálniční známky měl stát 400 milionů. Vůbec jsem netušil, co má výzva vyvolá. Za hodinu psal Babiš na Twitteru, že je to dobrý nápad a hned volali jeho lidi, že se chce sejít, a pak další,“ říká podnikatel Tomáš Vondráček (44) v hale sedmého patra byznys centra v Praze-Holešovicích, kde sídlí jeho firma Actum Digital. Ta se stala zázemím pro dosud nevídaný počin.
Právě sem se sjely desítky mladých lidí v černých a svítivých tričkách. Dělaly přes víkend e-shop na dálniční poplatky. Zadarmo. Z hecu. Za obrovského zájmu médií. Ponoření do tajuplného světa kódů a sítí, nehledící na to, zda venku svítí slunce nebo prší. Vondráčkovi se podařilo v mžiku dostat na jedno místo desítky programátorů, a i pár viditelných politiků, kteří jsou schopní rychle měnit své naprogramované plány podle situace.
Působivé; v době, kdy si právě programátorské „bedny přes počítače“ mohou vybírat co pro koho a za kolik udělají. Nejde však jen o jakýsi „hackathon“, nebo jak se to těmto vývojářským hurá akcím vlastně říká. Pro neangličtináře je to divné slovo. Ale předznamenává nový trend, s nímž zjevně stát nedokáže držet krok. Lidé se mohou na jedno místo v mžiku svolat přes sociální sítě a udělat věci nevídané. V dobrém, i zlém.
Jako čistič z Karlova mostu
Vondráčkova akce připomíná nedávný počin čističe, jenž v noci zbavil Karlův most od sprejerského vandalství k údivu památkového ústavu, jenž vymýšlel složitou zakázku. Národ se zasmál zkostnatělosti nařízení, zákonů a úřadu, problém byl vyřešen. Vondráček si je ale vědom, že tady to tak snadné nebude. Ani dvacet „jeho“ programátoru a padesát dalších, nemohlo předat státu zcela hotový systém pro platbu a kontrolu dálničního poplatků.
Ministerstvo dopravy si bude muset vyřešit legislativní nástrahy. Registrační značka vozu je osobním údajem. Povinnost hradit dálniční poplatek má také řadu výjimek. A část systému musí být v režimu přísného utajení, aby nebyla sledována i vozidla tuzemských bezpečnostních složek.
Kamery na dálnicích budou sice značky snímat, ale nepovede to rovnou k vytištění pokuty, nebude-li poplatek uhrazen. Měl by to být to impuls pro to, aby vozidlo policie dostihla zkontrolovat, aby se pak šoféři nemohli vymlouvat na výjimku, že třeba vezli někoho do nemocnice. Takže – ať je jejich výsledek sebedokonalejší, peripetie se systémem dálničních poplatků jen tak neskončí. Rozhýbal ale stojaté vody, stejně jako čistič Karlova mostu. Sprejeři pořád ničí památky, ale „noční čistič“, se naštval a ukázal, že se s tím úřady moc pářou.
Vondráčkovy firmy točí stamilióny ročně
Nutno dodat, že Vondráček není žádné podnikatelské ořezávátko. Začínal s reklamní agenturou, která se vyšvihla, a už před třiadvaceti lety se společníky rozjeli podnik na weby. Obrat programátorské firmy se pohybuje kolem 400 milionů ročně (Vtipná shoda okolností. Tolik měla stát zakázka na systém, jež pak stála bývalého ministra dopravy křeslo – pozn. aut.). Kromě toho vybudoval rezervační systém pro půjčování jachet. Něco jako Airbnb pro lodě.
Vondráčkovy společnosti zaměstnávají tři stovky lidí. Z veřejných zdrojů vyplývá, že programátorská firma se 180 zaměstnanci dělala weby i pro některé úřady. „Bezpečnostní prověrku ale nemáme, takže i to nás omezuje v hlubší tvorbě systému pro dálniční poplatky,“ dodává. Tak teď si může být jist, že už ji obrazně řečeno nejspíše má, neboť po této akci pozornosti státních institucí nejen z dopravy jistě neušel, když se zde sešlo tolik mistrů šifer najednou.
„Vidíte, to mě ani nenapadlo. Jsou tu ale opravdu výteční odborníci, kteří dělají třeba pro banky,“ uzavírá Vondráček. Citlivost události si ale přece jen uvědomuje. Všichni museli poskytnout své osobní údaje a podepsat smlouvu. Jde totiž i o to, aby ten, kdo systém pomáhal vytvářet, ho pak nemohl třeba také nabourat. Čistě z hecu. Programátor může být i hackerem.
