Především je jeho existence nesmyslná. Jeho obsahem je totiž popis, jakými způsoby připravit, organizovat, vyhodnotit a smlouvou završit výběr nejlepšího uchazeče o státní zakázky. Zaručuje rovné podmínky uchazečů a transparentnost při hledání toho, kdo nabídl nejvýhodnější podmínky. Ale na to přece nemusí být specializovaný zákon, podobné požadavky na chování státních úředníků obsahuje už stávající legislativa. To je podobné, jako by trestní zákoník potřeboval upřesnit ještě speciálním zákonem, že se nemá vraždit.
Navíc se zákon o zadávání veřejných zakázek snaží výčtově postihnout negativní jevy, které se v prostředí veřejných financí za léta jeho existence objevily. Proto tolik novel a proklamací, s nimiž přichází každá nová vláda. Týkají se nastavených finančních limitů, kritérií hodnocení, způsobů výběru a vylučování uchazečů a podobně. Společné mají to, že přicházejí s křížkem po funuse, podobně jako antidopingová pravidla ve sportu. Ta také reagují zákazem až na doping už řadu let používaný. Zakážou jej, ale mezitím už borcům pomáhá něco nového.
Stále novými přílepky a změnami se navíc tomuto zákonu stalo to, že v některých variantách už prakticky znemožňoval vybrat relevantního uchazeče. Např. v období, kdy o vítězi rozhodovala pouze cena, stačilo nabídnout ji bezkonkurenčně nejnižší, pak zakázku pomocí subdodavatelů realizovat a ještě se napakovat na vícepracích a dodatečně navýšené ceně, protože za tu vysoutěženou se zakázka zvládnout nedala. Což bylo jasné od začátku, ale nikdo si nedovolil porušit zákon a vybrat osvědčenou firmu z oboru s odpovídajícím rozpočtem, když se objevila nabídka papírově nižší.
A v neposlední řadě, což jen potvrzuje absurdnost tohoto zákona, každý zkušený úředník potvrdí, že k nejcennějšímu know-how pracovníka ve státní správě už léta patří schopnost připravit podmínky výběrového řízení tak, aby vyhrál předem vybraný uchazeč. A zákon nebude viditelně porušen, ať už právě platí jakákoli novela. Samozřejmě nemám na mysli všelijaké „losovačky“ s upraveným zařízením a podobné podvůdky na úrovni pomocné školy, ale sofistikovaný postup, kdy všechna rozhodnutí sedí a papírově je pro případná odvolání či kontrolu vše řádně zdokumentováno.
Zbytečný zákon. Nejenže nemá sílu si vynutit to, aby s veřejnými prostředky bylo nakládáno s péčí řádného hospodáře, jak se často zmiňuje. Naopak, mnohé nepoctivé chování se za něj může skrýt, stačí jen znát jeho slabiny a „možnosti“. Někdy dokonce výběr skutečně nejvýhodnějšího uchazeče přímo znemožňuje a dává výhodu podvodníkům. A navíc nástrojů, jak si ohlídat státní zaměstnance, je dnes přece už tolik. Služebním zákonem počínaje, přes každoroční přiznávání majetku až různými firemními audity a policejním vyšetřováním konče.
V minulých dnech ministerstvo dopravy oznámilo, že dálniční mýto bude další tři roky vybírat firma Kapsch. Po několikaletém neúspěšném hledání nové firmy formou soutěže vypsané na základě zákona o veřejných zakázkách. Jinak to prý nejde. Po několika zrušených kolech a pod časovým presem se ministerstvo nakonec rozhodlo znovu pro Kapsch a použilo k tomu jako záchranný kruh tzv. jednací řízení bez uveřejnění. Což je paradoxně jedna z povolených a oblíbených forem veřejné soutěže, kdy si předem vyberete favorita a jen musíte řádně zdůvodnit, v čem jsou jeho přednosti exkluzivní. Opozice a část koalice to kritizuje jako netransparentní a zákon porušující postup. ANO a jím vedené ministerstvo se brání, že hledání výběrčího mýta zdědilo v tak zuboženém stavu, že jinak to prostě zařídit nešlo.
Kousek pravdy a hodně másla na hlavě mají obě strany. A všichni političtí účastníci společně. Kdyby to však konečně pomohlo ke zrušení zbytečného zákona o veřejných zakázkách, nevznikla by škoda ani ceny toho másla…
