Nepřekvapivě hlavním tahounem české ekonomiky je domácí poptávka. Výdaje na konečnou spotřebu stouply mezičtvrtletně o 0,5 procenta a meziročně o 2,5 procenta, přičemž útraty domácností byly mezičtvrtletně vyšší o 0,7 procenta a meziročně o 2,2 procenta.
Právě nízká spotřeba domácností stahovala českou ekonomiku do hlubin v minulých letech, nyní je tomu sice naopak, ale při porovnání s posledním předpandemickým kvartálem je stále nižší o 4,7 procenta.
V případě výdajů vládních institucí došlo k mezičtvrtletnímu poklesu o 0,1 procenta, ale k meziročnímu navýšení o rovná tři procenta. Z toho lze usuzovat, že se příspěvek fiskální politiky na růst hrubého domácího produktu (HDP) snižuje, ale v žádném případě nemá výraznější negativní důsledky.
Hlavní negativum struktury růstu české ekonomiky je záporný příspěvek tvorby hrubého fixního kapitálu. Ta mezičtvrtletně poklesla o 1,2 procenta a meziročně o 0,8 procenta, když se snížily zejména investice do obydlí, do ICT a ostatních strojů a zařízení. Naopak vzrostly investice do budov a staveb a dopravních prostředků.
Takto směřované investice ovšem české ekonomice nepřinesou prosperitu v dalších letech. Pokud nebudou mít lidé kde bydlet, budeme přicházet o kvalifikovanou pracovní sílu, bez které se neobjede žádná ekonomicky silná země.
Dalším důležitým segmentem jsou investice do technologií, protože pokud chceme transformovat tuzemskou ekonomiku z „montovny“ na moderní ekonomiku, není jiná možnost než podporovat v co nejvyšším měřítku výzkum, vědu a nejnovější technologie.
K tomu ovšem aktuálně nepřispívá měnová politika České národní banky, která drží sazby stále na velmi restriktivní úrovni a podle naší prognózy nečekáme v tomto ohledu výraznější změnu kurzu.
Zahraniční poptávka zaostává, když se oživení u našich hlavních obchodních partnerů, zejména Německa, neustále posouvá v čase. Vývoz mezičtvrtletně sice stoupl o 1,9 procenta, ale růst dovozu byl ještě rychlejší (+3,2 %). V meziročním srovnání export vzrostl o čtyři procenta především díky vývozu motorových vozidel, ale příspěvek autoprůmyslu nemusí být v dalších měsících tak silný.
Kromě velmi pomalého oživení ekonomik Německa i celé eurozóny je hlavním rizikem pro příští rok nástup Donalda Trumpa do úřadu prezidenta USA, který jasně deklaruje, že zavede cla na dovoz z Číny, Kanady, Mexika, ale také z EU.
To může mít zcela zásadní dopad na malou otevřenou ekonomiku, jakou je ta naše, ať už přímo či nepřímo (především prostřednictvím Německa, pozn. aut.). Negativní vliv i nadále měla změna stavu zásob, ale její záporný příspěvek v meziročním srovnání činil pouze -0,7 procentního bodu, což je výrazné zpomalení oproti předchozím čtvrtletím.
Hrubá přidaná hodnota vzrostla mezičtvrtletně o 0,8 procenta a meziročně o jedno procento. K mezičtvrtletnímu růstu přispěl hlavně průmysl (+1,5 %) či peněžnictví a pojišťovnictví (+2,8 %). Zpřesněný odhad růstu české ekonomiky ve třetím kvartále i přes mírnou revizi nezměnil naše očekávání celoročního růstu okolo jednoho procenta. Tažnou silou je spotřeba domácností na pozadí růstu reálných mezd.
Autor je analytik Raiffeisenbank
(Redakčně upraveno)
