Carmen Reinhartová, hlavní ekonomka Světové banky, uvedla, že oživení po pandemii bude trvat až pět let. Myslíte si, že to je správný odhad, nebo to může trvat kratší dobu?
Jestli se nemýlím, tak na jaře si skoro všichni mysleli, že je přijde oživení ve tvaru písmene V a že přijde prudký propad, a pak najednou prudký růst. Už tenkrát jsem říkal, že mi to přijde jako nesmysl a že tomu nevěřím. Spíš jsem si říkal, že by to mohlo být něco jako ve tvaru písmene U, nebo podobně. Spousta lidí si totiž myslela, že to bude bleskové a že během čtvrtého kvartálu budeme tam, kde jsme byli před pandemií.
A co odhad pěti let? Jak to vidíte vy?
Některé firmy budou zavřené, jiné zase ne, někdo uzavře provoz na týden, a pak zase otevře. I proto je těžké vývoj odhadnout. Vzpomeňme si, jaké to bylo počátkem dubna, kdy byl český průmysl z velké části zastaven. Nikdo v tu chvíli nic nevěděl. Nemůžu říct, že pět let vylučuji, ale zároveň si myslím, že je to přehnaně pesimistický výhled. Ekonomika se docela klidně může slušně nadechnout. Důležité je, že nejbližší měsíce rozhodně nepřinesou dramatické oživení zlepšení, a co bude za dva či tři roky, to už je otázka.
Když se podíváme, co vedlo k jarnímu lockdownu, tak dnes se nechováme tak dramaticky a ekonomika si i možná díky tomu vede o něco lépe…
To je otázka na epidemiologa. Mně přišlo docela rozumné, co dělali ve Švédsku, i když to hodně lidí odsuzovalo. Když se na to podíváme s větším odstupem, tak jsou na tom dnes Švédové lépe než my. Najednou se to nezdá tak dramatické, jak se mohlo zdát v dubnu a v květnu. Tenkrát mnoho lidí říkalo, že to Švédové udělali špatně a že to a tamto nemělo být. Nemyslím si, že by švédští epidemiologové a experti byli hlupáci, kteří by tomu vůbec nerozuměli a dělali zásadní chybu. Z pohledu odborníků je to možná sporné, ale mně přijde švédský model dobrý.
Možná to je mou náturou. Já bych ekonomiku neuzavíral, šel bych do toho po hlavě, bojoval bych s tím přímo a nevymýšlel bych, jak problém odsunout. Můj názor je, že jsme udělali dost tvrdá opatření v době, kdy jsme měli dost málo nakažených, což vedlo k tomu, že lidi začali mít pocit, že není třeba se bránit. Četl jsem i nějakou statistiku, která říká, kolik procent lidí nevěří, že roušky a opatření mají smysl a jak rychle to procento roste. To vlastně ukazuje, že se dostáváme do situace, kdy budeme všichni nuceni dělat nějaká opatření, kterým sami nevěříme.
Významná opatření děláme i v ekologii. Evropská komise vyzvala členské státy, aby peníze z takzvaného krizového fondu využily ekologicky. Jde o 750 miliard eur. Jak bychom se k tomu měli postavit?
Jsem dlouhodobě proti těmto tlakům. Myslím si, že každý chce být ekologický. Neznám nikoho, kdo by říkal, že si užívá, že se naše planeta ničí a že mu špatné ovzduší vyhovuje. Většina lidí začíná chápat, že ohromný tlak na opatření nemusí vést k efektu, který chceme, protože je činěn často se zpožděním. Vzpomeňme na řepku, která se přidává do pohonných hmot a podobně. Nikdo nám neukázal, že to má mnoho vedlejších předem neočekávaných negativ.
Nemyslím si, že je to správné. Neměli bychom být tak rychle tlačeni ekologickým směrem, při přijde mi to totiž jako přehnaná fobie. Jinými slovy řečeno: Ano, dobře, chraňme planetu, snažme se o ekologii. Bojím se, že tlak autority typu Evropské komise může ve svém výsledku přinést další a větší rozpory v rámci Evropy. Všichni Evropani situaci totiž nevnímají tak jako Němci. A kdyby třeba Němci některé věci řešili samostatně, možná by ubylo sporů uvnitř EU.
Druhou vlnu pandemie už zažíváme, podívejme se jen na bezprecedentní 11% propad ekonomiky ve druhém čtvrtletí. Jakto, že se to zatím tak úplně neprojevuje na ukazateli nezaměstnanosti?
To je velice zajímavé, je to v rozporu s teorií a vlastně by to tak nemělo být. Proč tomu tak je, možná vysvětlují tři hypotézy a asi všechny budou mít něco do sebe. První je časová: Evropa totiž evidentně funguje socialisticky v tom smyslu, že docela dost dlouho trvá, než člověk opustí firmu, pak dostává ještě další platy. Mnozí z propuštěných se navíc nemusí hned hlásit na úřadech práce, takže ve statistikách zkrátka nemusí být.
Plyne z toho, že by míra nezaměstnanosti měla vyskočit někdy během podzimu. Ale asi to nebude nijak dramatické, protože máme druhou hypotézu, kterou je program Antivirus. Česká vláda podpořila už asi 790 000 zaměstnanců. To je šílené číslo. Přes tři čtvrtě milionu lidí dostalo výplatu, kterou by jinak nedostalo.
A umím si představit ještě třetí argument, že Češi jsou dlouhodobě zvyklí na práci zahraničních zaměstnanců. A ti dnes chybí, čímž je nahrazují Češi. Nevidím dramatickou nezaměstnanost, vždyť jsme na 3,8 procenta, to je jako nic. Aktuálně dokonce máme o 62 000 víc volných pracovních míst než nezaměstnaných lidí.
Počet neobsazených míst je šílené číslo a ukazuje nám to, že program Antivirus zničil trh práce, který byl vyřazen ze hry. Kdyby byla normální krize, tak se přece najednou lidi hlásí o práci, dnes jsme v situaci, že jen na Praze-východ připadá na jedno volné místo 0,1 uchazeče. Myslím si, že to není nic dobrého.
Antivirus ale není zadarmo. Máme neobvykle vysoký schodek státního rozpočtu a už nyní je to největší deficit v historii. Jak se díváte na to, že vláda všechno hradí na dluh?
Je mi z toho úzko. Nejhorší je, že to nedělá jen naše vláda, ale že je to globálním trendem. Planeta je historicky nejvíc předlužená, jak kdy byla. A všichni se tváří, že to nevadí, že to může neomezeně pokračovat nejenom v Evropské unii, ale i ve Spojených státech. Je pak logické, že i česká vláda se takhle chová. Mnoha lidem se to nelíbí a vidí v tom hrozný průšvih.
Christine Lagardeová vyzvala k vyšším fiskálním stimulům, ke zvyšování výdajů státních rozpočtů. S tím že monetární politika Evropské centrální banky tomu bude napomáhat. Je tady tlak klíčových institucí, aby k zadlužování dál docházelo.
V posledních asi dvaceti, možná třiceti letech vidíme, že z vedení států zmizeli ekonomové. Světovou ekonomiku ovládají amatéři. A to je příklad Christine Lagardeové. Kdysi platilo, že když byl někdo špičkovým ekonomem a zabýval se měnovou politikou, tak se jednoho dne dostal do centrální banky. Pak nastala situace, že už tam nebyli nejlepší ekonomové, ale byli tam průměrní ekonomové, kteří byli kamarádi politiků, ale stále dělali rozumnou měnovou politiku.
No a dnes jsme se dostali do situace, kdy už tam ekonomové nejsou vůbec a sedí tam politici, kteří vládnou centrální bance. Paní Christine Lagardeová nikdy nestudovala ekonomii, v životě nepracovala bance, byla ministryní financí ve Francii. Takový amatér nemá znalosti a nechápe souvislosti.
Není divu, že je schopná říct něco takového a je podepsat i to, co by profesionální ekonom nepodepsal. Tito lidé vůbec nechápou, co říkají a naslouchají svým poradcům, kteří jim radí politicky. Tento amatérismus se šíří planetou a po celé zeměkouli vidíme, jak nás ovlivňují populisté. To, co Lagardeová říká, nemůže skončit dobře.
Autor je spolupracovník redakce
(Redakčně upraveno)
