Podle aktuálních údajů je takzvaný syndrom nezdravých budov (SBS) typický pro tři čtvrtiny veřejných staveb. Syndrom sdružuje celou řadu zdravotních potíží osob, které se v těchto prostorách nacházejí, například tam pracují. Často přitom souvisí s kvalitou vzduchu v místnostech, typický je proto pro zimní měsíce. Nejvíce problematické jsou zejména open space kanceláře.
„SBS syndrom popisuje nespecifické zdravotní potíže osob v budovách. Potíže nemají zjevné příčiny, ale vypadá to, že souvisejí s budovou, protože po opuštění budovy vymizí. Objevit se mohou ve všech typech nových a renovovaných budov, velkým zdrojem jsou pak zejména moderní administrativní budovy,“ řekla Zuzana Mathauserová ze Státního zdravotního ústavu.
Příliš důkladná izolace
Nejčastěji zmiňovaným důvodem syndromu nezdravých budov bývá snaha o co největší tepelnou izolaci budovy, ať už při její stavbě či rekonstrukci. Ve finále se tak eliminuje možnost dostatečného přívodu čerstvého vzduchu, což se projevuje zejména v zimě. Právě na konci tohoto ročního období se proto případy syndromu nezdravých budov objevují podle odborníků nejčastěji.
„Souvisí s celkovou únavou a psychickým stavem zaměstnanců v tomto období. Přes zimu tráví více času v budovách než venku, méně se větrá, vzduch bývá sušší a dříve se stmívá,“ konstatovala Marcela Skřehotová ze Znaleckého ústavu bezpečnosti a ochrany zdraví.
Podle Petra Přichystala ze společnosti Lomax se všichni aktéři na trhu snaží stavět či rekonstruovat budovy s minimálními tepelnými ztrátami: „Ovlivňuje to i legislativa, podle které by měly být stavby čím dál úspornější. Ostatně toto zpřísnění nově platí od začátku letošního roku. Na zdraví uživatelů se ale nesmí zapomínat, musí být stále na prvním místě, i když to mnohdy může znamenat vyšší náklady na stavbu či rekonstrukci.“
Podobně se vyjádřil rovněž Michal Šiška z portálů BOZP.cz a BezpečnostPráce.info, které se zabývají bezpečností na pracovišti. Tvrdí, že v mnoha případech je na vině právě neodborná stavební práce: „Syndrom nezdravých budov se vyskytuje převážně v moderních novostavbách, nebo špatně rekonstruovaných budovách, mnohem méně ve starší zástavbě.“
Nejen kanceláře, ale i školy
Problémy tohoto typu přitom postihují prakticky všechny budovy – od bytových domů, přes ubytovny, veřejné budovy, kanceláře, až například po školy. Právě v nich je však podle expertů možné sledovat, že se kvalitě vnitřního prostředí a syndromu nezdravých budov věnují více, než v minulosti.
„Jde zejména o veřejné stavby, jmenovitě školy. V posledních letech pozorujeme větší starost o zdraví žáků a kvalitu vzduchu ve třídách, což se projevuje zejména na zvýšeném zájmu o systémy nuceného větrání s rekuperací vzduchu,“ sdělil Ivo Winkler ze společnosti Enbra, která se specializuje na klimatizace či rekuperace. Naopak nejvíce postiženými místy jsou dlouhodobě právě kanceláře.
„Problémy se objevují především u lidí pracujících v nově vybudovaných administrativních budovách. Jedním ze základních rysů takzvaných nezdravých budov je to, že byly postaveny či zrekonstruovány v posledních šedesáti letech, jsou klimatizovány a obsahují značné množství umělých materiálů. Typickým příkladem jsou ještě nedávno tolik populární open space kanceláře,“ řekla Marcela Skřehotová ze Znaleckého ústavu bezpečnosti a ochrany zdraví.
Podle Zuzany Mathauserová ze Státního zdravotního ústavu si lidé v takto vadných kancelářích nejvíce stěžují na uměle vytvořené prostředí. Vadí jim i nedostatek kyslíku a vydýchaný vzduch spojený s nedostatečným větráním. Částečným řešením tak mohou být zvlhčovače instalované do vzduchotechnických systémů. Jenže jsou poměrně nákladné, a proto v mnoha budovách chybějí.
Různé rizikové faktory
Matkauserová současně upozornila, že syndrom nezdravých budov nesouvisí pouze s kvalitou vzduchu uvnitř, ale také s jeho teplotou. „Většina nových a rekonstruovaných objektů je v nízkoenergetickém provedení, ale ukazuje se, že tyto objekty mají problém v letním období, často už i v obdobích přechodných, kdy dochází k jejich přehřívání. Vysoké teploty mají velký vliv na únavu či soustředěnost,“ uvedla.
I z tohoto hlediska je však možné, potenciální rizika snížit či eliminovat. „Často v tomto směru pomáhá venkovní stínicí technika, která teplo zadrží ještě před jeho vstupem do interiéru. S ohledem na letní období se jako nejvhodnější varianta jeví venkovní žaluzie, které zadrží až 94 procent tepelné energie. Pokud jsou navíc osazena čidly, pouští do interiéru optimální množství světla,“ sdělil Přichystal.
Právě množství světla bývá dalším faktorem, který se na syndromu nezdravých budov podílí. Jsou tu ovšem i další vlivy, například různé plísně či roztoči, chemické látky v budovách, monotónní práce a v neposlední řadě rovněž individuální schopnost organismu na všechny okolnosti reagovat.
