Z důvodu probíhajícího nouzového stavu a přijatých karanténních opatření musely být dané provozy – restaurace či hospody – uzavřeny. Jestliže provozovatel odmítne využít možnosti prodeje u výdejového okénka, či je pro něj finančně nevýhodná, nechá své zaměstnance doma, ale podrží si je, přičemž na jejich mzdy čerpá podporu z programu Antivirus.
Sám ovšem tím pádem ztrácí možnost čerpat jako OSVČ kompenzační bonus ve výši 500 korun denně. Druhou možností pak je to, že své zaměstnance – číšníky, servírky, kuchaře – propustí, aby mohl pro sebe, popř. i svoji rodinu získávat kompenzační bonus.
Příslušný zákon totiž dosud neumožňuje, aby jedna OSVČ mohla čerpat peníze z programu Antivirus a zároveň s tím mít nárok na kompenzační bonus. Proto se OSVČ musí rozhodovat pro jedno z toho, což je leckdy lidsky velice citlivé, neboť musí volit mezi udržením životní úrovně své a své rodiny na jedné straně, a svých zaměstnanců na straně druhé.
Je proto rozumné, že ministerstvo financí nově rozhodlo o tom, že příslušný zákon upraví tak, aby živnostníci, resp. OSVČ mohli získávat souběžně peníze jako z programu Antivirus, tak z prostředků vyčleněných na úhradu kompenzačních bonusů.
Tisíce živnostníků, resp. OSVČ tedy nově budou mít možnost získat další podpůrné peníze, ať už z programu Antivirus, nebo v rámci kompenzačního bonusu. Zároveň už nebudou nuceni čelit nepříjemnému rozhodování, zda upřednostnit svoji rodinu, či své zaměstnance.
Celkové náklady takového opatření, vyčíslitelné na zhruba 300 milionů korun dodatečných výdajů veřejných rozpočtů, jsou vzhledem k uvedenému přínosu přijatelné.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank a člen Národní ekonomické rady vlády (NERV)
(Redakčně upraveno)
