V rozhovoru pro Finanční a ekonomické informace (faei.cz) se zpěvák a herec rozpovídal o dojíždění do Ostravy, kde účinkuje v Národním divadle moravskoslezském. Zajímalo nás, jestli si nechá poradit od manželky, bývalé baletky? A co jejich dcerka Andulka? Čtenáře možná překvapí, že rád vaří…
Za pár dnů ztvárníte v pražském Divadle Na Fidlovačce jednoho z party kamarádů ocelářů, co přišli o práci a chtějí si přivydělávat jako striptéři. Tahle role je asi jiná než ty předchozí?
Nevím, jestli je to výhoda, nebo ne, ale roli Davea (Dave Bukatinsky, pozn. red.) jsem už jednou hrál, v Divadle J. K. Tyla v Plzni. Postavou se na něho dobře hodím, ale i povahou. Trošku jsem měl na začátku zábrany, protože když se řekne „do naha“, tak si každý představí, že po jevišti běháme nahatý a že se tam děje, kdo ví, co všechno. Je to především velká sranda! Zároveň jde o hodně dojemný příběh tvořený příběhy jednotlivých kluků.
Valcíř v ocelárně není žádné ořezávátko. Nechce dělat jen tak něco. Šest obyčejných chlapů, kteří předtím měli specifickou práci, přijde na to, že striptýzem by mohli udělat kšeft, díru do světa. Dave je pro mě role stejná, jako kterákoliv jiná. Proces, kdy se ji musím naučit od začátku do konce… Už jsem se na jevišti různě vysvlékal (smích).
Muzikál DONAHA! vznikl na námět stejnojmenného britského filmu z roku 1997. Jak moc herec myslí na úspěšnou filmovou i divadelní předlohu?
Já film neviděl. Když ztvárňuji role, které už existují ve filmu, tak si to dopředu nikdy nepouštím. Potřebuji na to přijít sám ze scénáře a z vedení režie.
Kromě Fidlovačky ho mělo a má na repertoáru několik našich divadel. Byl jste se podívat, jak si vedou kolegové?
Kromě toho, že jsem hrál v Plzní s jinými kolegy, tak jsem jednou zaskakoval v mladoboleslavském divadle, protože jim Dave onemocněl. Představení bylo úplně jiné a měl jsem co dělat (směje se). Docela divočina.
Jde o první spolupráci s divadlem v nuselském údolí?
Ano. Já se po jedenácti letech vracím na divadelní prkna do Prahy. Naposledy jsem účinkoval v Divadle Kalich a pak se umělecky odstěhoval do Ostravy a na krátko do Plzně.
S rodinou žijete v Praze, ale vaší domovskou scénou je Národní divadlo moravskoslezské. Jak často do Ostravy dojíždíte?
To je různé, ale když zkouším, tak v Ostravě trávím devadesát procent svého času. Jezdím pendolinem třeba třikrát týdně na otočku, ale při zkoušení tam žiju pět dní v kuse. Ostrava má nevýhodu, že se po představení nejde vrátit zpátky do Prahy, protože v noci nic nejede, takže ve městě přespávám.
Na svém kontě máte desítky rolí, hodně i těch hlavních. Na kterou vzpomínáte nejraději?
Většinou jde o tu, kterou právě žiju, tudíž momentálně je to Dave. Zrovna tak například v loňském roce role Amose Harta v muzikálu Chicago, který uvádí Národní divadlo moravskoslezské. Ale na první dobrou mi naskočí činoherní role Hamleta ve stejnojmenné inscenaci Letních shakespearovských slavností.
Letos uplynulo 20 let, kdy jste se televizním divákům poprvé představil v pěvecké soutěži SuperStar. Stále vás s ní spojují?
Ano, v době, kdy SuperStar měla další řady, jsem se kvůli tomu trošku zlobil. Už nešlo o nic, co by nám pomáhalo v kariéře. Dneska jsem na účast v soutěži pyšnej, když si vezmeme, jaký je to fenomén, že nás po dvaceti letech někdo pozná. Třeba člověk, který nechodí do divadla a před takovou dobou mě viděl v televizi…
Vaší manželkou je bývalá sólistka baletu Národního divadla. Pokud dostanete roli, ve které se musí i tančit, radí s pohybem?
Včera jsem jí zrovna posílal video z naší choreografické zkoušky. A dneska u snídaně jsme ho rozebírali a dávala mi připomínky. Spíš výrazové, jako – tohle musíte dělat vážně, tady to musí být sranda, aby scénka zafungovala. Určitě si vážím jejího názoru a rád se na něj zeptám, protože ví, co dělá a jak to má vypadat.
Se Zuzanou máte šestiletou Andulku. Narodila se mamince, která předtím na svět přivedla tři kluky. Jak dcerka s bráchy vychází?
Úplně skvěle, má tři velký bráchy, což je někdy velká sranda, protože jsou rozptýlení na různých místech.
Jak jsou věkově poskládaní?
Mladýmu je devatenáct, prostřednímu pětadvacet a nejstaršímu třicet (smích). Když se sejdou, většinou na Vánoce nebo o prázdninách, je to malý zázrak. Ona jim pak říká různými jmény, protože si je plete, než si zase zvykne.
Projevuje Andulka umělecké nadání?
Ano, projevuje, po obou z nás. V poslední době mám pocit, že z ní snad bude režisérka. Pořád nás režíruje (smích). Do ničeho ji nebudeme tlačit, ať si na to přijde sama, stejně jako si na to přišli kluci. Pohybově je šikovná, hodně nadaná.
Vím, že moc rád vaříte, dokonce jste měl jednu dobu na nočním stolku kuchařku. Na co byste nás pozval?
(smích) Tak zrovna dneska jsem dělal hovězí na česneku a na houbách s rýží, což není špatný. Myslím si, že se povedlo. Ráno v osm maso založím a ve dvanáct jíme.
