V některých státech pak tradiční obchod zaujímá i téměř stoprocentní podíl. Podle českých obchodníků je tuzemská situace v rámci celé Evropy nebývalým úkazem. Hlavní problém vidí především v dlouhodobě pasivním postoji státu, kvůli kterému podíl tradičního trhu neustále klesá.
Tradičním či nezávislým trhem je Česku označován segment tuzemských obchodníků, kteří nejčastěji působí v menších prodejnách. Nemusí tomu ale tak být vždy, součástí nezávislého trhu jsou totiž i některé supermarkety či hypermarkety s českou značkou. Navzdory tomu podíl tradičního obchodu dlouhodobě klesá, podle loňských dat společnosti GfK zaujímali domácí obchodníci z hlediska tržeb 21 % trhu, v roce 2012 to přitom bylo ještě necelých 24 %. I tato hodnota však byla pod celosvětovým průměrem, ten podle posledních statistik společnosti Nielsen dosahuje 30 %.
Srovnání se sousedy
Zajímavé srovnání přitom nabízí i situace v sousedních zemích, například na Slovensku dosahoval vloni podíl tradičního obchodu 37 %, téměř stejný výsledek bylo možné pozorovat i v Polsku. Silná pozice tradičního obchodu je doménou také Rakouska a Německa.
U našich jižních sousedů je sice podíl nejmenších prodejen s plochou do 250 m2 pouhá čtyři procenta, zároveň zde však mají domácí centrálu některé velké obchodní sítě. „Dochází v tomto ohledu k zajímavým paradoxům. Zatímco u nás tyto obchody patří mezi zahraniční řetězce, v Rakousku či Německu se řadí mezi tradiční domácí obchodníky,“ uvedl Jan Hrdina z Asociace českého tradičního obchodu.
Obecně přitom podle něj platí, že postavení nezávislého trhu je u našich sousedů mnohem pevnější než v ČR. „Naše republika je v tomto směru úkazem, žádná jiná evropská země není pod tak silnou vládou zahraničních řetězců. V sousedních zemích je situace opačná, například v Německu byli i díky silnému postavení domácích obchodníků schopni před dvěma lety vytlačit americký řetězec Walmart,“ doplnil.
Klíčem je postoj státu
Podle představitelů tradičního obchodu je klíčem především postoj daného státu. Jeden z pozitivních příkladů pomoci domácím obchodníkům je podle nich zmíněné Polsko, kde největší nadnárodní řetězce odvádí do státního rozpočtu sedmiprocentní daň. Tento příjem se pak přerozděluje mezi tradiční prodejny, které tak disponují výhodnějším postavením než právě v Česku. Jinou alternativu nabízí maďarský model, kde nelze obchod o prodejní ploše přes 300 metrů čtverečních postavit bez povolení státu preferujícího navíc domácí prodejce a distributory. Díky tomu tak i zde přesahuje podíl tradičního trhu 30 %.
Podle studie GfK je pozice tradičních obchodníků do značné míry ovlivněna hustotou osídlení venkovských sídel a ochotou řetězců investovat a expandovat v příslušné zemi. Zástupci nezávislého trhu to však vidí jinak. Tuzemští obchodníci mají podle odborníků samozřejmě zájem dále expandovat, v Česku je to však extrémně těžké. Kromě zahraničních řetězců jim to ztěžují i největší dodavatelé potravin, kteří poskytují tradičnímu segmentu horší obchodní podmínky.
Malé prodejny tak kvůli nepřízni velkých řetězců musí operovat s nižší marží než zahraniční konkurence a kvůli nedostatečné efektivitě jsou nuceny skončit.
