Angažovanost prezidenta Donalda Trumpa ve vraždě konzervativního aktivisty Charlieho Kirka vyvolává několik otázek, na něž není jednoznačná odpověď. O to závažnější jsou Trumpovo výroky na adresu zadrženého Tylera Robinsona, který Kirka nejspíš zastřelil.
Otázkou první je, zda by Trump požadoval absolutní trest také pro případného vraha, který by zabil aktivistu Demokratické strany. Anebo to chce především proto, že s Kirkem měli k sobě hodně blízko. Trump o něm mimo jiné řekl, že to byl skvělý muž a byl pro něj „jako syn“.
Jak připomněl web BBC, jednatřicetiletý Kirk hrál významnou roli při získávání hlasů pro republikány v loňských prezidentských volbách. „Bylo mu připisováno uznání za pomoc s registrací desítek tisíc nových voličů a za to, že Trumpovi pomohl získat podporu v Arizoně,“ uvedla BBC.
Vztah mezi Kirkem a Trumpem se po Trumpově vítězství prohloubil. „Kirk se v lednu zúčastnil Trumpovy inaugurace ve Washingtonu. Při obou Trumpových funkčních období pravidelně navštěvoval Bílý dům,“ dodal web.
Další otázka spojená s Trumpovým výrokem o trestu smrti se týká samotného soudního procesu. Skutečně se může stát, že porota nakonec vynese nad obžalovaným vrahem trest smrti. Ale bude to proto, že si to přál Trump, anebo to bude její rozhodnutí, o kterém bude porota skutečně přesvědčená?
Trumpův výrok je totiž ukázkou toho, jak politici zasahují do jednoho z pilířů demokratického státu, kterým je nezávislá justice. Stačí připomenout i nedávné dehonestující výroky Andreje Babiše na soudkyni Evu Brázdilovou, podle jejíhož právního názoru se v kauze Čapí hnízdo dopustil dvou trestných činů.
Politik může nanejvýš říct, že pokud se prokáže, že obžalovaný je vinen, přeje si něj spravedlivý trest. Nemůže veřejně „doporučovat“, jaký konkrétní trest by si daná osoba zasloužila. Vždy to může být veřejností chápáno jako návod pro soudy.
Poslední rovinou případu Kirk a trestu pro jeho vraha je samotný hrdelní trest. Spojené státy jsou v tomto velmi různorodé, některé státy ho umožňují, některé nikoli, některé sice formálně ano, ale v praxi už do desítky let nevykonaly. A někde odsouzený k smrti zůstane ve vězení až do své přirozené smrti.
Zásadní otázkou pak je, zda absolutní trest není reliktem minulosti, jestli nepatří více do středověku než do moderní společnosti, zda se opravdu chceme držet hesla „oko za oko, zub za zub“, nebo si říct, že nejsme jako ti, kteří zabíjejí lidi.
Ostatně část české, ale i evropské veřejnosti by si návrat absolutního trestu přála. Nejčastěji to zdůvodňují tím, že by to mohlo působit jako prevence, jako odstrašující příklad pro potenciální vrahy: Vidíš, co se ti může stát, když někoho zabiješ? Skončíš na šibenici!
Jenže takhle to nefunguje. V českých podmínkách je nejčastější typ vražd ten, který se odehraje v afektu. Typicky: Hádka dvou partnerů skončí tím, že jeden na druhého vytáhne nůž. A v takové situaci dotyčný rozhodně nemyslí na to, jaký trest ho čeká.
Pokud si někdo vraždu naplánuje, udělá to tak, že je přesvědčený, že ho policie nikdy nevypátrá. A v tom případě si myslí, že ho žádný trest nečeká. Anebo si moc dodře uvědomuje, co může po jeho činu následovat, ale je mu to jedno. Žene ho msta, nebo jiné pohnutky.
Ani v těchto případech tedy preventivní charakter případného trestu smrti nehraje takovou roli, jakou mu přikládají jeho zastánci. Je rozumné, že byl trest smrti dávno zrušen. Celoživotní těžký žalář je dostatečném trestem.
