Od listopadu k dnešku: Jak se vraždí v jedné z nejbezpečnějších zemí světa

Téma týdne
Česká republika patří dnes, 30 let po listopadových událostech roku 1989, o nichž se ve školách vyučuje jako o sametové revoluci, ačkoli je mnozí tvrdošíjně označují za převrat, mezi 10 nejbezpečnějších zemí světa. A to přesto, že znovunastolení demokracie v zemi provázel raketový vzestup kriminality.
Někdejší Mrázkova rezidence na okraji Českého Brodu. Foto: FAEI.cz

Samo za sebe hovoří srovnání počtu vražd. V roce 1991 jich bylo podle statistik 107, o rok později už 212. Prudce se propadla i objasněnost trestných činů. Zatímco v devětaosmdesátém se třeba v Praze podařilo vyřešit všech dvacet vražd, které se na území metropole v tomto roce udály, o čtyři roky později už to bylo jen 36 z 59 případů.

Za jeden z faktorů, které se na tom podílely, označují pamětníci amnestii prezidenta Václava Havla z počátku devadesátých let, kdy se na svobodu dostaly tisíce nenapravitelných zločinců. „Havel udělal amnestii, která neměla v historii Evropy obdoby. Ven se dostala spousta recidivistů, které museli kriminalisté dostat zpátky. Byla to doba, kdy jsme v práci doslova bydleli,“ vzpomínal po odchodu do penze na dobu své aktivní služby emeritní policejní rada Miloslav Dočekal.

Od blikance k domácí zabíjačce

Zkušení kriminalisté se shodují na tom, že nejčastější příčinou vraždy je to, čemu jsme si díky fotbalistovi Tomáši Řepkovi zvykli říkat „blikanec“. Vysvětloval a omlouval jimi brutální až likvidační zákroky proti hráčům soupeře i rvačky na trávníku. Kromě červených karet a disciplinárních trestů za ně ovšem nikdy postižen nebyl, do vězení se dostal až později za jinou než násilnou trestnou činnost.

Takový blikanec v dlouhodobě nefunkčním mezilidském vztahu ale může vést k tomu, čemu se na policejních služebnách mimo protokol říká „domácí zabíjačka“.

„Pravděpodobnost, že mrtvolu nalezenou v kuchyni s vykosťovacím nožem v zádech má na svědomí její partner, se skoro blíží jistotě. Vůbec za tím nehledejte neochotu mužů zákona pátrat po neznámém vetřelci, jak by se mohlo zdát z některých detektivek,“ tvrdí s ohledem na mnohaletou praxi v terénu jeden z prvních polistopadových mluvčích pražské policie Petr Link.

Vraždy s takto primitivní motivací také tvoří fundament všech statistik. Primitivní motivace ovšem neznamená, že mezi primitivy patří i jejich pachatelé a pachatelky. Podle Linka mezi nimi najdete dnes, stejně jako před třemi desetiletími, popeláře i vysokoškolské pedagogy.

PSALI JSME:
Přibylo sebevražd, obětí autonehod je dvakrát méně

Pachatel možná, oběť určitě

Co ovšem detektivové z žádné předlistopadové „mordparty“ neznali, jsou vraždy jako součást byznysu. Jako příklad může posloužit František Mrázek, vyučený lakýrník a nejznámější předlistopadový vekslák, který si po listopadu 1989 vysloužil pověst nekorunované hlavy českého podsvětí.

Získal značné jmění spekulacemi s nemovitostmi a společně s Tomášem Pitrem, odsouzeným za daňové úniky, byl podezřelý z vytunelování potravinářského kolosu Setuza. Policie ho dokonce podezřívala z několika vražd, nakonec ale sám počátkem roku 2006 skončil rukou nájemného vraha, kterého policisté nikdy nedopadli.

Proč jsou koně zrovna bílí

S novou dobou přišly i nové způsoby zločinného obohacování jako daňové úniky, tunelování či praxe takzvaných „bílých koní“. Původ myšlenky byl jednoduchý, kdo chtěl podnikat, musel mít čistý trestní rejstřík. A podnikavci se záznamem proto začali hledat prosťáčky, na které by své aktivity napsali. Podle spisovatele Viktorína Šulce mezi nimi byli i romští kriminálníci, kteří ke svým plánům mnohdy využívali „gadže“.

„A odtud také pochází termín bílý kůň,“ tvrdí Šulc, který se historií zločinu v Česku dlouhodobě zabývá. Bílí koně byli jednak takzvaní fakturanti, kteří nakupovali zboží na fakturu a odevzdávali ho bossovi. V menší míře se ale objevovali i v případech lehkých topných olejů a alkoholových afér.

PSALI JSME:
Konec kauzy „podnikatelů“ z ubytovny. Kam ale zmizelo 400 milionů?

Nejdříve takovéto nastrčené obchodníky odklízeli do zahraničí, ale když se začali vracet zpátky do Čech a jejich výpovědi už ohrožovaly samotné šéfy, místo ciziny přišly na řadu vraždy. „Byly jich desítky až stovky. Jednoho našli třeba pod saunou, dalšího v jímce. Dalo se to přirovnat k epidemii. Živnostníci se začali bát něco prodat na fakturu. Tak se spíš platilo hotově,“ vzpomíná Šulc.

Odklízení nepohodlných lidí se podle něho neomezovalo jen na bílé koně. Vražda byla i nejsnazší cestou, jak se zbavit nepohodlného věřitele či neposlušného dlužníka.

Stodolovi – poslední exces?

U roků 2001 a 2002 figuruje ve statistikách identické číslo: 234 vraždy. Přispěli k tomu i manželé Dana a Jaroslav Stodolovi. Jejich řádění v těchto letech padlo za oběť osm starších lidí. Většinu přitom policie zprvu řešila jako sebevraždy, neboť se nechala zmást zmanipulovanými stopami.

Poté, co chyby ve vyšetřování vyšly najevo, tehdejší policejní prezident Jiří Kolář nařídil přezkoumat všechna podezřelá náhodná úmrtí. Od policie muselo odejít pět důstojníků.

Průměrný každoroční počet „mordů“ za uplynulé tři dekády přesahuje dvě stovky, přesně je to 211,4. Truchlivý rekord drží rok 1998 s 313 vraždami. Od roku 2009 ale počet těchto nejzávažnějších trestných činů dvou set nikdy nedosáhl, zatím nejméně jich bylo loni: 116.

To v podstatě odpovídá ročnímu průměru v předlistopadové éře.

PSALI JSME:
Lidé jsou nehorázně stádní a ochotní poslouchat kohokoli, říká psychiatr Radkin Honzák

Zavřít reklamu ×
  1. Na stavu kriminality v ČR má vinu bezpochyby neuspokojivý stav justice, která v současné době bojuje sama mezi sebou. Státní zastupitelství popírají rozhodující slovo nezávislého soudu a soudce a snaží se vehementně odvoláváním se o obnovu většiny
    procesů v globálu a o prosazení svého náhledu na věc tím, že donutí rozhodujícího soudce I. stupně, aby se věcí znovu zabýval a žalovaného odsoudil dle požadavků státního zastupitelství a i přes to, že žalovaného sám již zbavil viny. Tím je potrestán žalovaný, mnohdy i když žádný trestný čin neučinil, tak soudce za to, že jednal spravedlivě jako nezávislý soudce a nerozhodl v rozsahu požadovaném státním zástupcem. V současné době tuto politiku prosazuje zejména st. zástupkyně Bradáčová proti ministryni spravedlnosti JUDr. Marii Benešové. Je to všeobecně nebezpečný trend v justici, kdy státní zástupce, který mý být legislativně jen navrhujícím zástupcem státu, chce získat i rozhodující slovo v určení viny, často v úzké spolupráci s Policií a odsunout tak Ústavou ČR určení Rozsudku a trestu nezávislým soudcem a soudem až za jejich rozhodnutí a návrh trestu státním zastupitelstvím. Toto úsilí musí zákonodárný sbor zastavit a napravit chování státních zástupců. Je zajímavé, že i prezident republiky, který jistě dobře ví, co občanům říká, prohlásil, že si dnes může kdokoliv, kdo na tom má zájem, obejdnat stíhání nevinného člověka jak Policií tak státním zástupcem. Byl pokárán paní Lenkou Bradáčovou, že to není pravda. Máme však důkazy, že pan prezident měl pravdu. Je zapotřebí státním zástupcům odebrat právo navrhovat výši a způsob trestu a toto rozhodnutí ponechat pouze nezávislým soudcům a soudům. Proto jsme jim dali důvěru jako občané a ne státním zástupcům, kteří ji nemají a stíhají koho chtějí bez zákonné odpovědnosti, kterou však má rozhodující soudce a soud.
    Napsal Jan Tauš, kpt. osobní detektiv Ombudsmana ČR, pana JUDr. Otakara Motejla, v.r. To je můj demokratický názor.

  2. Neochota policajt§ něco vyšetřovat?Před pár lety tělo bez hlavy v Chabařovicích a údajně to udělal pes.Všichni vědí že je to nesmysl ale policie má vyšetřeno

  3. Pane Procházka, máte naprostou pravdu, policie je tak zralá pouze obžalovat přemalovače plakátů a zavřít je a to ostatní je ji fuk. A naše justice ta stojí za velký kul…… A paní Bradáčová ta pouze jela po Rathovi , zřejmě osobní averze ale nevadí ji Rittig, Bém, OKD ..Janoušek a pod. a rozkradené miliardy.

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Odesláním vyslovujete souhlas s dokumentem Všeobecné podmínky používání webových stránek

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Další z rubriky Lidé a společnost

Nejčtenější

Kurzovní lístek
Chci nakoupit
Chci nakoupit
Chci prodat
EUR
EUR
USD
GBP
CHF
JPY
DKK
NOK
SEK
CAD
AUD
PLN
HUF
HRK
RUB

Daň ze štěstí se může týkat každého

Poradna
Máváte tím kouzelným papírkem a blaženě se usmíváte – konečně jsem vyhrál, štěstí mi snad spadlo z nebe. Je to radost pochopitelná, ale trochu předčasná, protože než výhra v loterii, kurzové sázce či jiné hazardní hře z nebe dopadne až do výhercova klína, ztratí se 15 procent objemu.