Zdá se, že začátkem všeho bylo jednání na rozpočtovém výboru sněmovny, kam ministr financí Andrej Babiš (ANO) měl přijít vysvětlovat změnu postoje svého ministerstva k novele zákona o pojišťovnictví. Přišel, ale nevysvětloval, protože místo toho vytáhl desky a z materiálů v nich uložených začal předkladateli novely poslanci Ladislavu Šinclovi (ČSSD) předčítat, co všechno ví o jeho vazbách na sázkařského magnáta Valentu, proč pana poslance kdysi propustili z banky, že přepsal domek na manželku a kdy si jeho matka koupila pozemek. Tedy poměrně slušná svodka, jako za starých časů.

Poslancovu verzi podpořil jeho stranický kolega Vratislav Votava, předseda rozpočtového výboru, naopak podle očekávání vše popřel pan ministr. A že postižený je vlastně on, protože ta složka byly jen obyčejné desky s nalepeným poslancovým jménem. A citované materiály pocházely z monitoringu médií, což poslanec Šincl obratem vyvrátil s tím, že o těchto záležitostech média nikdy neinformovala. Což je s podivem, když jich Andrej Babiš vlastní tolik.

Ochrana spadla pod stůl

V uplynulém týdnu jsme se věnovali také tomu, jakou podobu bude mít nový zákon na ochranu spotřebitele, jehož schvalováním doslova na poslední týdny splní poslanci vůli Bruselu. Jak už je ale v našich krajích zvykem, jde spíš o tu vůli Bruselu než o vlastní ochranu spotřebitele, takže v lepším případě čekají zákonodárce novely a přílepky, v tom horším konstatování, že to s ochranou zákazníka je horší než dřív, zato to bude pro daňové poplatníky dražší. Z České obchodní inspekce se stane superúřad, zato stěžejní myšlenka na vznik oborových ombudsmanů zřejmě spadne někam pod sněmovní stůl.

Češi platí, a netuší

Očekávanou pravdu, že Češi netuší, kam jdou jejich daně, potvrdily výsledky ankety na stránkách FAEI.cz, kterou připravil Finanční a ekonomický institut. Víc než pět měsíců v roce vydělávají Češi na chod státu a fungování všech jeho složek, orgánů, úřadů a institucí. Co přesně se s penězi z jejich daní děje, to ale vesměs nevědí. Pět z deseti lidí si totiž myslí, že přispívá na fungování neexistujícího Státního fondu na podporu nezávislého zákonodárství.

Pojišťovat může bohužel kdekdo

Že se na trhu s pojištěním pohybuje spousta zlatokopů, zase potvrzuje finanční a pojišťovací poradkyně Ing. Andrea Fantová. „Pokud bychom se pohybovali v prostředí, kde působí pouze solidní zprostředkovatelé, kteří mají obchodního ducha, aktuální odborné znalosti a zájem o klientův prospěch, nebyly by zásadní změny a regulace ani nutné. Tak to u nás ale bohužel nefunguje, na trhu se pohybuje spousta zlatokopů, často i s nedostatečnými znalostmi.“

„Bohužel je to stále obor, kde získá licenci téměř každý, kdo má alespoň maturitní vysvědčení a věnuje pár hodin testům, které jsou veřejně přístupné na internetu. Nároky na odbornost pro získání licence jsou absolutně nedostatečné.“

„Já osobně jsem pro novelu, určitě pro tu část, která mění způsob vyplácení provize. Všichni z oboru, kdo mají dlouhodobé vize a cíle, tento krok vítají a vědí, že na tom v konečném důsledku vydělá nejen klient, ale i oni. Novela musí trh očistit. Pevně doufáme, že zmizí šmejdi, kteří se chtějí jen rychle napakovat a pak se ztratit.“

VZP spadla do vlastní jámy

Kdo jinému jámu kopá, dřív nebo později do ní sám spadne. Přísloví padne jako ušité na Všeobecnou zdravotní pojišťovnu, která přicházela o klienty tak dlouho, až si její manažeři vymysleli systém IZIP, který jim měl pojištěnce vrátit zpátky, a ještě by něco z utracených stovek miliónů zůstalo v manažerské kapse. Nějaký čas to vycházelo, ale konec byl neslavný – odchod manažerů za značného zájmu policie. A teď si VZP stěžuje, když konkurence loví v jejích vodách. Má sice k dispozici částky mnohem nižší, ale dneska se bojuje o každého pojištěnce a po dalším přestupním termínu jich naše největší zdravotní pojišťovna bude mít zase o pár desítek tisíc méně. A tak než se začít starat, proč vlastně klienti utíkají jinam, je lepší si stěžovat v duchu přísloví: Co je dovoleno Jovovi, není povoleno volovi. Třeba alespoň tohle pomůže.