U syndromu vyhoření platí, že nic na světě nevznikne náhle

Rozhovor
Syndrom vyhoření může postihnout každého. Podle lektorky společnosti 1. VOX a cvičitelky Pavly Svobodové nerozhoduje ani věk, ani povolání či pohlaví. „Na svých seminářích jsem se setkala s úspěšnými byznysmeny, s lidmi bez zaměstnání, ale i s lidmi velmi mladými a na první pohled zcela bezstarostnými, kteří syndromem vyhoření prošli,“ říká.
Vyhoření je důsledek nerovnováhy mezi profesním očekáváním a profesní realitou, mezi vlastními ideály a skutečností, říká Pavla Svobodová. Foto: Archiv

Jak člověk pozná, že dosáhl syndromu vyhoření nebo že se k němu velice rychle blíží?
Jak už ze samotného názvu vyplývá, vyhoření je syndrom a syndrom je skupina příznaků. Všechny hlavní složky syndromu vyhoření vycházejí z nezvládnutého a hlavně z chronického stresu. Proto ke stavu vyhoření patří celá řada projevů z oblasti emocí, postojů a mezilidských vztahů.

Na počátku se ve většině případů objevuje ztráta celkového nadšení a schopnosti pracovního nasazení. Ohrožený člověk cítí nechuť a lhostejnost k práci i k okolí. Může vnímat pocity vyčerpání a sklíčenosti, nebo naopak být popudlivý až agresivní, nespokojený, podrážděný. Nebo může začít cítit bezmoc a beznaděj.
Objevují se i poruchy paměti, potíže se soustředěním, časté je zapomínání. Také přichází strach ze selhání, pocit nedostatku uznání, zklamání a velmi časté jsou bezdůvodné výkyvy nálad. Může se projevit snížená ochota pracovat s lidmi, dotyčný se stahuje do sebe a mohou se objevit i konflikty v soukromí, nejčastěji s těmi nejbližšími. Časté jsou potíže se spánkem nebo problémy s jídlem – může docházet k nechutenství nebo naopak k emočnímu přejídání.

Projevuje se syndrom i ve fyzické a tělesné rovině?
Ano, také. Dostavuje se častá únava, a to i z takových činností, které dříve nečinily vůbec žádné potíže. Mohou nastat i problémy fyzického charakteru, jako jsou například bolesti hlavy, vysoký krevní tlak, srdeční obtíže, poruchy zažívacího traktu. Velmi časté jsou bolesti zad a prakticky trvalé svalové napětí. Příčinou je neschopnost a později už i nemožnost uvolnit se. Ustupuje nebo se úplně ztrácí libido. Zhoršuje se také imunita a z toho vyplývá častá náchylnost k infekcím.
Zvyšuje se tendence k návyku na psychoaktivní látky jako je alkohol, tabák nebo drogy. Objevuje se nadužívání antidepresiv, léků na spaní. Tím se samozřejmě zvyšuje riziko vzniku závislostí. Na druhou stranu se blížící vyhoření může projevit jakousi posedlostí konzumem, jakousi „honbou za něčím“. U žen se může objevit například posedlost nakupováním, tzv. oniomanie.

Co je nejčastější příčinou syndromu vyhoření?
Nic na světě nevznikne náhle. U syndromu vyhoření to platí zvlášť. Obecně lze říci, že vyhoření je důsledek nerovnováhy mezi profesním očekáváním a profesní realitou, mezi vlastními ideály a skutečností. Je také důsledkem nerovnováhy mezi produkováním a přijímáním.

V pracovním prostředí vnímám v první řadě jako jednu z příčin chybný osobní postoj. Touha po dokonalosti nebo extrémní cílevědomost, potřeba být profesně perfektní nebo nezkrotná touha po společenském uznání. Dotyčný očekává pracovní úspěch a v návaznosti na to příslušné ocenění.
Pokud se to nedaří, dochází k pocitům úzkosti, že nebude dokonalý. Přesto jej trýzní myšlenka, že musí obstát, dostát své představě síly, odpovědnosti a disciplíny. A pravděpodobně v důsledku toho začne přeceňovat vlastní síly. Neumí si nastavit meze a vlastní limity.

Kdo je nejnáchylnější k syndromu vyhoření?
Tu konkrétní nejohroženější skupinu nelze nijak vyčlenit. Vyhořet může kdokoli. Nerozhoduje věk, profese, pohlaví. Na svých seminářích jsem se setkala s úspěšnými byznysmeny, s lidmi bez zaměstnání, ale i s lidmi velmi mladými a na první pohled zcela bezstarostnými, kteří syndromem vyhoření prošli.
Obecně lze říci, že k nejohroženějším skupinám patří osoby, které vykonávají například takzvané pomáhající profese. Jsou to ti, od nichž se vyžaduje vysoká míra pracovního i emocionálního nasazení a vcítění. Lékaři, zdravotní sestry, učitelé, ošetřovatelé, sociální pracovníci. Dále například lidé, kteří se věnují prosazování práva. Také ti, jejichž práce je do značné míry o komunikaci s druhými. Zejména manažeři, prodavači, recepční.
Z osobnostních předpokladů jsou ohroženy osoby, které mají sklony k perfekcionismu, sklony k workoholismu. Ti, kteří mají vysokou organizovanost a mají potřebu mít doslova všechno pod kontrolou. Lidé přehnaně cílevědomí, soutěživí. A v neposlední řadě ti, kteří nedokáží odmítat vyvstávající a nabalující se úkoly, až nakonec přestanou být schopni všem závazkům dostát.

A jak lze syndromu vyhoření předcházet?
Jako u všech nemocí platí, že čím dříve se začne řešit, tím lépe. Zrevidujme si proto svůj žebříček hodnot, uvědomme si a pojmenujme svoje vlastní priority. Hledejme smysl svojí práce a vnímejme ji v širších souvislostech. Pracujme „rozumně“, mějme dobrou organizaci práce.
Dopřejme si dovolenou, cestujme a vypněme si při tom e-mail a mobilní telefon. Pečujme o sebe, relaxujme, mějme svoje koníčky a zájmy, odpočívejme. Pokusme se, abychom v rámci odpočinku dělali něco úplně jiného, než co je náplní naší profese.
Dbejme o kvalitní mezilidské vztahy. Potkávejme se se zajímavými osobnostmi, poznávejme jejich životní cesty a způsoby řešení problémů. Vytvořme si plán toho, co nám dělá radost a realizujme ho.

(Redakčně upraveno)

Zavřít reklamu ×

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Odesláním vyslovujete souhlas s dokumentem Všeobecné podmínky používání webových stránek

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Další z rubriky Zaměstnání

Nezaměstnanost stagnuje na úrovni čtyř procent

Podíl nezaměstnaných zůstal během února na stejné úrovni a dosáhnul tak čtyř procent. Sezónnost mezi únorem a lednem historicky nehraje významnější roli a stagnace tak odráží reálný vývoj na trhu práce. I přes nižší …

Nejčtenější

Kurzovní lístek
Chci nakoupit
Chci nakoupit
Chci prodat
EUR
EUR
USD
GBP
CHF
JPY
DKK
NOK
SEK
CAD
AUD
PLN
HUF
HRK
RUB

Jaká je budoucnost výškových dřevostaveb v Česku?

Analýza
V České republice stále platí zastaralá norma omezující výšku dřevostaveb na devět, respektive dvanáct metrů. Legislativa by se však měla brzy změnit. S ohledem na nespornou ekonomickou výnosnost projektů chtějí developeři stavět minimálně osmipatrové stavby (22,5 m), s výhledem do budoucna až osmdesátimetrové projekty, a to tzv. inženýrským způsobem.