Prosperující francouzskou rodinnou firmu Father and Sons neprovozuje otec se synem, ale tři sourozenci. zdroj: Foto: FAEI

Úspěšní rodiče dali dětem vše, ty ale na rodinnou firmu kašlou

Otcové – zakladatelé úspěšných českých firem odcházejí, nástupci chybí. Dětem dali vše, včetně perfektního vzdělání, jenže co teď s podnikem, který budovali čtvrtstoletí a potomci se věnují všemu možnému, jen ne „rodinnému zlatu“?

 „Nástupnictví je velmi složité a může, pokud je řešeno neomaleně, i samotnou společnost dost vážně poškodit či dokonce zničit. Děti úspěšných otců a matek zakladatelů vyrostly v relativním nadbytku, mají skvělé vzdělání, ale mnohdy se buď necítí s firmou nijak spojeni. Velmi pozdě se zapojili do chodu společnosti,“ popisuje ze své praxe šéf advokátů z mezinárodní advokátní kanceláře PwC Legal Bořivoj Líbal.

Argument potomků bývá, že nechtějí zůstat v pomyslném stínu otců či matek zakladatelů, ale chtějí se sami ukázat, nebo prostě samotné pokračování firmy nemají v krvi.

TATI, NEZLOB SE, NEDÁM TO

Je to začarovaný, klamný kruh, jak říká Líbal. Otcové zakladatelé jsou zpravidla na svou společnost hodně fixovaní a není pro ně jednoduché se ke konkrétním činům odhodlat. Synové a dcery, zvláště ti mladší, nechtějí přitom otce či matku zklamat, takže je často udržují v klamném pocitu, že o firmu mají zájem, což bývá asi nejhorší varianta při nástupnictví.

„Rodiče jsou pak často nuceni společnost prodat třetí osobě, neboť to je v takových případech jediná správná možnost. Proces úspěšného prodeje společnosti, zejména výběr vhodného kupce, bývá náročný. Stalo se nám například to, že prodávající odmítl nejvyšší nabídku, protože investorovi nevěřil, že firmu udrží a radši se spokojil s menší sumou ale pocitem, že společnost nezanikne. Sentiment tu hraje vždy velkou roli,“ dodává Líbal.

FAEI.cz hovořil například s jedním českým investorem. Ten tvrdí, že takové firmy se mnohdy dostávají do stresu, třeba když hlavní šéf dlouhodobě onemocní nebo zemře. Co ale v takové situaci dělat, když nemá jasně zvoleného nástupce?

„Toto je velmi ošemetná situace. Spousta firem je tzv. one-man show, její zakladatel je jejím jediným společníkem a zároveň jediným jednatelem, často pak má někoho v managementu, který ho je v době nepřítomnosti či nemoci schopen krátkodobě zastoupit, ale ne dlouhodobě,“ konstatuje Líbal.

DĚDICTVÍ PODNIKU

V případě úmrtí se vše řeší v dědickém řízení. Délka dědického řízení je úměrná počtu dědiců a jejich vzájemných vztahů, které se však po zůstavitelově smrti mohou vyvinout jinak.

„Ze zkušenosti můžeme říci, že je to většinou zdlouhavé a nepříjemné, proto klientům vždy doporučujeme se na ně předem připravit. Co se týká jednání za společnost, doporučujeme klientům, aby byli jednatelé vždy alespoň dva,“ míní Líbal.

U jednatelů je podle něho třeba brát na zřetel jejich odpovědnost. Další možností je jmenování prokuristy, ten však nemá tak široké pravomoci, zejména dovnitř společnosti, jako jednatel.

„Určitě je vhodné mít nad výrobní společností ještě holdingovou společnost, která bude mít více členů statutárního orgánu a v případě úmrtí mohou další členové vykonávat vlastnická práva ve výrobní společnosti, například i jmenovat jednatele,“ vysvětluje Líbal.

Místo společnosti může podle něho být použit například rodinný svěřenecký fond nebo zahraniční rodinná nadace. Určitě je také vhodné pořídit závěť, neboť ta dědické řízení podstatně urychlí, zejména pokud jsou s jejím obsahem všechny strany obeznámeny a souhlasí s ní.

Problémem nechuti dětí přebírat rodinné firmy se zaobíral i dřívější rozhovor portálu FAEI.cz. Mimo jiné se v něm dozvíte o tom, co koupi rodinné firmy může komplikovat z pohledu investora a jak se tomu dá předejít.

Jindřich Kolomazník

Share

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *