Příkladem je metropole Praha. Před dvěma lety si její magistrát nechal zpracovat studii. Vyšlo z ní, že roční kupon MHD by měl stát 8 422 korun, pokud by tedy cena měla správně zohledňovat počet ujetých kilometrů a růst inflace v celém období od roku 2000.
V tom případě by nyní, zejména kvůli razantnímu nárůstu inflace loni a hlavně letos, měl stát zhruba 10 500 korun. Místo toho vyjde jen na 3 650 korun, a to už od roku 2015, kdy jej tehdejší vedení města zlevnilo ze 4 750 korun.
Mimochodem, cena 4 750 korun odpovídá jen z důvodu inflačního znehodnocení měny, jež od té doby nastalo, současným zhruba 6 400 korunám. To vše znamená, že Pražané dnes reálně cestují skoro dvakrát levněji než roku 2014, a takřka třikrát levněji, než za kolik by měli cestovat, pokud by se zohlednil uvedený vývoj od začátku tohoto milénia.
Přitom lídři stran vládnoucích metropoli se dušují, že jízdné nezdraží ani v příštím roce. Jestliže se tak vskutku stane, budou za roční kupon tedy lidé nadále platit 3650 korun. Přitom pokud by měl reálně stát kupon tolik, co v roce 2014, měl by koncem příštího roku, kvůli inflaci, jež do té doby ještě nastane, vyjít na více než 7 000 korun.
Jinými slovy, Pražanům se v takovém případě za necelých deset let sníží reálná cena jízdného na polovinu. Vlastně je otázka, zda Pražané někdy v uplynulých třiceti letech jezdili reálně – vzhledem k cenám všeho dalšího v ekonomice – tak levně.
Jízdné v příštím roce nezdraží ani v dalších velkých městech země, a to navzdory inflaci a energetické krizi, jež drahotu způsobuje zejména. Takže stejné ceny jízdného jako letos mohou očekávat třeba Brňané nebo Ostravané. Naopak, třeba některé kraje jízdné zdraží, například Jihomoravský.
Jak s oblibou říkají ekonomové, „žádný oběd není zadarmo“. Takže kde se na reálné zlevnění jízdného zmíněných měst vezme? Určitě pomůže zastropování cen energií, které počátkem listopadu vláda rozhodla vztáhnout i na státní nebo městské podniky, typu právě městských dopravních podniků. Zastropování se tak bude týkat nejen domácnostní a malých a středních podniků soukromé povahy.
Zastropování samozřejmě samo o době znamená prohloubení schodku veřejných rozpočtů a celkového veřejného zadlužení České republiky. Stát by však měl mít kde vzít na to, aby takto navýšený schodek a dluh plně pokryl.
A to z výnosů, jichž se už v příštím roce dočká z důvodu zavedení daně z neočekávaných zisků na energetický, petrochemický a bankovní sektor a také zavedení odvodů z nadlimitních příjmů výrobců elektřiny. Tato opatření by vládě měla za rok 2023 vynést až kolem 130 miliard korun, dost možná i více.
Takže příští rok budou Pražané, Brňané či Ostravané – a nejen oni – cestovat MHD za nezměněné jízdné díky penězům za zisku ČEZ, velkých bank a další firem a podniků, které podle vlády dosahují neočekávaně vysokých zisků – a tedy se dočkají i mimořádné daně a/či odvodu z nich…
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank
(Redakčně upraveno)
