Srážek bylo letos zatím tak málo, že se bez vody ocitly i některé nádrže, jiné zase výrazně snížily hladinu. Týkalo se to například přehrady Pařížov na Chrudimsku nebo nádrže Harcov u Liberce. Ale také mnoha rybníků. Třeba v Přibicích na Brněnsku vyschly hned tři, stejný problém řešili v tomto regionu rovněž v Ostopovicích, obdobný osud potkal i rybník Jirsák ve středočeské Čáslavi.
I tam, kde se v rybnících voda udržela, byly hladiny vody výrazně nižší, od srpna navíc vodní plochy na mnoha místech pokryly nebezpečné, jedovaté sinice. A sucho pokračuje i na podzim. Do poloviny říjny napršela podle Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) jen přibližně pětina srážek, než je pro toto období obvyklé.
Vody je málo rovněž v řekách. Na téměř polovině sledovaných míst panuje hydrologické sucho. „Ve sledovaných profilech protéká ve vodních tocích převážně 10 až 55 procent toho, co je pro toto období obvyklé,“ sdělil k situaci v půlce října hydrolog ČHMÚ Radek Čekal. Nejzávažnější je podle něho situace v severovýchodních Čechách. Silně podnormální je rovněž stav podzemních vod.
Když chybí žížaly
Podle Miloslava Jirků z Biologického centra Akademie věd letošní zkušenosti se suchem ukazují, že vodu je zapotřebí zadržovat už v krajině, a nikoli až v přehradách. „Voda v přehradě či rybníce je krajině platná asi jako sklenice vody v pražské hospodě člověku žíznícímu uprostřed Sahary,“ tvrdí Jirků. „Musíme se co nejrychleji vrátit k přirozené skladbě lesů, protože listnaté a smíšené porosty, potažmo jejich půdy, zadržují výrazně více vody, než jehličnaté.“
Podle Jirků je rovněž nezbytné zlepšit hospodaření se zemědělskou půdou. „Kvůli používání těžké techniky je půda zhutněná, takže se do ní srážky hůře vsakují. Následkem používání chemických postřiků z půdy zmizely žížaly a další půdní organismy, které zvyšují vsakování vody dvakrát až třikrát. Kvůli hospodaření na velkých půdních blocích nestojí odtékající vodě v cestě žádné překážky a s vodou odtéká i ornice,“ upozornil biolog.
Vědci již několik let upozorňují, že zdravá půdy by v české krajině dokázala zadržet 8,4 miliardy metrů krychlových vody. Kvůli špatnému hospodaření však v současnosti zadrží o 3,3 miliardy vody méně, zhruba jen 5,04 miliardy. Pro porovnání, jedna z přehrad, o jejíž výstavbě se v posledních letech diskutuje, má zadržet 15 milionů metrů krychlových vody.
Podobně vychází schopnost zadržovat vodu při porovnání přehrad a lesů. Tři poslední zbytky lužních lesů a luk na Moravě při záplavách v roce 1997 zadržely podle ekologů třikrát víc vody než všechny přehrady v povodí Moravy a Odry dohromady.
Narovnané řeky
Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina uvedl, že plány na stavbu nových přehrad se vytáhnou pokaždé, když přijdou povodně, nebo se naopak objeví sucho. „Přitom právě masivní zásahy do krajiny jsou jednou z příčin současné situace. Přehrady nejsou řešením problému, jsou jeho součástí,“ tvrdí Dostál.
O tom, že ani desítky let budování přehrad a regulace toků nezabránily letošnímu suchu, svědčí i porovnání se situací přes sto lety. V roce 1918 byla regulována třetina říčních toků a na území Česka bylo 17 přehrad. V současnosti je regulováno více než 90 procent tuzemských toků a existuje kolem 180 přehrad. Přesto ani tato masivní změna vodního režimu řízená člověkem letošnímu suchu nezabránila, vodu v krajině nezadržela ani nezachránila zemědělskou produkci.
„Právě umělé odvádění vody z krajiny člověkem zvyšuje tlak na její zadržování na jiném místě pomocí přehrad. Technické zásahy do krajiny jsou extrémně drahé a nikdy nefungují tak dobře, jako přírodní procesy, prověřené miliony let,“ uvedl Dalibor Dostál. Dodal, že miliardy korun na budování nových obřích nádrží chybí na skutečně účinná opatření v krajině.
Z velkých lánů malá pole
Podle Miloslava Jirků z Biologického centra Akademie věd je například potřeba rozdělit velké zemědělské bloky na menší plochy, kde se budou střídat různé plodiny. Rovněž je potřeba začít podporovat zakládání travnatých, nebo prostě jen nekultivovaných pásů zejména tam, kde je potřeba vodu zdržet, aby rychle neodtekla spolu s ornicí – třeba na terénních vlnách v zemědělské krajině, ale také například podél polních cest.
„Regulovaným napřímeným tokům je zase nezbytné vrátit alespoň částečně přirozený tvar se zákruty koryt a poskytnout jim prostor pro rozliv během vysokých stavů vody, která potřebuje prostor a čas, aby se stihla vsáknout, rychle neodtekla a nepáchala škody,“ poznamenal Jirků. Připomněl, že celková délka vodních toků v Česku se v minulosti kvůli regulacím zkrátila o třetinu, u některých řek dokonce o dvě třetiny.
Podle vládních dokumentů ale stát se stavbou několika přehrad nadále počítá – byť jsou „jenom“ součástí celého souhrnu opatření proti suchu a povodním. Dokonce vznikl Národní tým proti suchu. „Ukazuje se, že nebýt systému přehrad, situace by byla daleko horší,“ tvrdí vicepremiér Jan Hamáček. Ministerstva chystají vybudovat nové závlahové přehrady například na Rakovnicku, v Podyjí nebo u Hustopečí. Chtějí rovněž zvýšit hladinu Novomlýnských nádrží.
Vláda slibuje i přírodní opatření v lesích nebo na zemědělských plochách. „Někdo říká, musíme mít mokřady, někdo přehrady, někdo rybníky. Já tvrdím jednu věc: my ty věci musíme dělat souběžně. Jedna věc nevyřeší ten komplex,“ konstatoval ministr zemědělství Miroslav Toman. Jako příklad uvedl, že by si lidé na vlastním pozemku mohli vybudovat malý rybník – snadněji než dosud. „Malé rybníky podpoří biodiverzitu, vegetaci a celkově zlepší krajinný ráz, který bude odolnější proti suchu,“ tvrdí Toman.
Chce rovněž prověřit melioračních, tedy odvodňovacích systémů na polích. A prosadit, aby na zemědělských plochách zůstávalo více vody. Na dotace by tak například mohli napříště dosáhnout jen ti farmáři, kteří na polích zbudují pásy proti odtékání vody.
