Trhy bývají vrtkavé jako hysterka. Stačí, že se „někde něco“ stane, a už je z optimismu nervozita, z horečky chlad a tak podobně. Takže bezmezná víra ve vakcínu proti koronaviru z čínského Wu-chanu má tak trochu háček: Než se proočkuje svět, a kdo ví s jakým pozitivním či negativním účinkem, tak kolik ještě zažijeme uzávěrek pod PSA? Pardon, lockdownu podle PSA…
Aby mělo očkování opravdu účinek, musí být podle odborníků na infekční onemocnění naočkováno až 90 procent populace. Zatím je ale naše společnost „naočkována“ hlavně strachem a zmatkem, který plodí další obavy.
Ježíšek, slevové černé pátky a cyber pondělky, logistika a neuzamčené služby zdaleka nekompenzují všechno, co je anebo bude zavřené. A výroky odborového předáka, který je v důchodovém věku a funkcionaří už třicet let, ať jdou lidi z hospod ke strojům a do lesa, jsou bláboly jak z padesátých let minulého století. Ale hlavně, že už víme, s kým máme tu čest. „Práci, soudruhu,“ chce se dodat…
Určitě se změní styl práce těch, kteří dělají od počítače: Každý už nebude mít někde v práci svou židli. Fajn, firmy ušetří. Přijdou ještě chytřejší technologie ve službách a v on-line komunikaci. To ano, ale: No a?
Dokud letadla nelétají, turisté necestují, hotely nelákají na čaj o páté a načančané apartmány, divadla a kina nehrají a z hospod není slyšet bujaré veselí, nic nebude jako dřív. Chrlí se nové miliardy, půjčené, ale stovky miliard se ve světové ekonomice přestaly otáčet.
Sice se to snaží vlády a centrální banky zachraňovat tím, že přidělávají stále více peněz, což dělaly i před covidem, ale peníze se musí otáčet, a když se neotáčí, přijde na mnohé bohužel finanční tíseň. Klesne nejspíš domácí spotřeba, i když teď na Vánoce to tak nevypadá. Na Titaniku se také tančilo, když už v jeho trupu byla díra.
A tíseň vede lidi k tomu, že prodají pod cenou i to, co by jinak neprodávali. A to bude příležitost pro onu menšinu, která hromadila a teď ještě více hromadí hotovost, a pak kde co levně koupí: Celé firmy, nemovitosti, starožitnosti – prostě vše, co má nějakou dlouhodobou hodnotu.
Mít dnes například hypotéku na vlastní bydlení tzv. na krev, tedy bez rezerv, je pro příští a další rok setsakra riziková záležitost. Pro toho, kdo ji splácí. Pro toho, kdo bude připraven na výkupy, je to naopak dlouho vyhlížená příležitost.
Podle ministryně financí Aleny Schillerové lidé málo utrácejí. Tak jim před Vánoci nabídla dárek pro jejich blízké – aby půjčili státu a koupili si jeho aktuální dluhopis. Že by se vláda začala pro příští rok obávat krize likvidity státu?
Více utrácet? Proč ne, když na to člověk má. To znamená, že rodina si mohla dovolit vytvořit rezervu alespoň na půl roku. Pak si třeba i může vyhodit z kopýtka.
Ale půjčovat státu? Mizerný výnos, to je snad lepší peníze utratit, pokud nějaké navíc zůstávají. Anebo je uchránit před rychlou útratou a alespoň jako drobný střadatel je dát třeba na stavební spoření. Ale státní, a firemní dluhopisy, o těch ani raději nemluvě, od toho ruce pryč, to je jen papír.
Výhled pro rok 2021 můžete vidět úplně jinak, každý by na to měl mít svůj názor. Každý tak trochu vychází ze svého sociálního prostředí, zázemí, ze svého okolí. Jinými slovy ze své „sociální bubliny“, jak se teď s oblibou říká. Více, než kdy před tím. Inu, na každém je, aby si tak trochu zavěštil po svém. Může se to vyplatit.
