Jak říká Vladimír Brůna ze společnosti B&K Nemovitostní investice, už na začátku roku přestal kupovat, opravovat a pak prodávat pražské byty. Éra velkého růstu jejich ceny je podle něho pryč, i když řada střadatelů se nyní stále nechává zlákat ještě levnými hypotékami a za ně kupuje tzv. investiční byty.
Věřím hmotným věcem
Jenže výnosy z nájmu? Reálné tři čtyři procenta ročně, za předpokladu, že nájemník opravdu platí. „To nevydělá ani na inflaci a budoucí opravy,“ míní Brůna. Sice prodal podíl v úspěšné firmě obchodující se zlatem, ale sám drahé kovy, tedy i stříbro, postupně přikupuje, zhruba na 20 procent celkového majetku.
„Prodával jsem komodity, mám rád nemovitosti, umím kupovat a prodávat firmy. Věřím hmotným věcem. Věřím půdě, ta je vzácná a ubývá. Věřím komerčním areálům, kde je potenciál e-commerce, protože covid urychlil změnu spotřebního chování. Navíc svět jde do on-line, ale i ten potřebuje sklady a logistická depa,“ shrnuje Brůna.
Z Česka Lucembursko?
Zajímavé je, jak moc věří České zemi. „Líbí se mi Čechy, je to bezpečné teritorium. Pokud budeme šikovní, z Čech se může stát nové Lucembursko a poskytneme investorům stabilní prostředí. Máme tady tradiční značky jako Škoda, Tatra, Tesla, Vítkovice – je na čem stavět. Tyto značky je třeba oživit a dát pod ně nové zajímavé nápady. Svou roli v ekonomice posilují podniky se zahraničními majiteli, dostáváme nálepku montovny, a to je škoda, Češi jsou vynalézaví,“ myslí si Brůna.
Podobně uvažuje i bankéř Radomír Lapčík (50) ze Zlína. „Češi mají výborně našlápnuto. Když je ekonomika silná, a to u nás je, zvládnout se dá i korekce. Jsme velmi pracovití, kreativní, jen to chce dělat na věcech s vyšší přidanou hodnotou,“ řekl Lapčík ještě před nejnovějšími epidemickými uzávěrami deníku Právo.
Je jedním z českomoravských miliardářů, jenž se prosadil ve finančním světě a se založením své nové banky vystoupil z pozadí. Vlastní firmu na devizové obchody sídlící přímo v londýnské City s ročním obratem kolem tří set miliard korun (SAB Finance), která už patnáct let zajišťuje bezhotovostní směny sedmnácti tisícům firmám, koupil banku na Maltě (FCM Bank) a před rokem založil i nejmladší banku v Česku, Trinity Bank.
Bankéř ze Zlína: Důležité je spořit a vydělat aspoň 1 %
Už na vysoké škole podle svých slov snil o tom, že se bude starat o peníze klientů jako Švýcaři. Za studií začínal s rekonstrukcemi zdevastovaných bytů a pak je prodával. Podobný princip jako u investora Brůny.
Zdůrazňuje často své kořeny, a to jací hospodáři byli a jsou jeho předci a krajané. Opakuje, že nejdůležitější je u peněz spořit, nehonit se za každou cenu za co nevyššími výnosy. Hlavní je neprodělat. Za dobrý považuje i malý výnos, i pouhé jedno procento. V tom se od Brůny liší, ten pro investory ve svém fondu uvažuje v pětiletých horizontech a kalkuluje alespoň s patnáctiprocentním výnosem.
Lapčík ale na principu „halířky dělají talířky“ postavil firmu na devizové obchody: Žádné poplatky, minimální marže. Však také z obratu 290 miliard v roce 2017 měla firma čistý zisk „pouhých“ 71 milionů korun.
Úspěchu ve finančnictví dosáhl Moravským peněžním ústavem. Záložna, která nezklamala ani v časech, kdy ostatní padaly jedna za druhou. Do práce od osmi ráno, v práci do šesti do večera, pořád dokola, dvacet let, vzpomíná.
Dluhopisy jsou jen papír bez jistoty
I dnes jsou nemovitosti základním byznysem jeho banky. Půjčuje developerům. Jeho pohled je zajímavý tím, že nejde o vysokého manažera v korporátní společnosti, je svým pánem, nemusí reportovat někam výše.
Jak v nadsázce dodává, jednoho nadřízeného přece jenom má. Je křesťan. A tak v duchu křesťanských hodnot založil a podporuje nadační fond, který se mimo jiné snaží pomáhat rodinám ve vztahových krizích a v péči o postižené děti.
„Když jsem začínal, měly šanci prosadit se jen velké firmy. Dnes když máte skvělý nápad, tak to přes internet můžete nabízet, najít investory. Jsou fondy rizikového kapitálu přeplněné penězi. Dnes se dá daleko snáz prosadit,“ míní Lapčík.
Za absolutně nemyslitelné považuje úvahy, abychom opustili EU. „Je pravda, že Unie musí omezit svoji byrokracii, ale bez ní je náš trh moc malý,“ zdůrazňuje.
Co se investic týče, nevěří Lapčík rizikovým dluhopisům, které vydávají firmy nebo skupiny bez historie. Předpokládá, že lidé v nich přijdou celkově o miliardy korun. V tom se názorově zcela shoduje s Brůnou. Pro oba jsou dluhopisy jen papír bez jistoty.
