Jméno Timmie Jean Lindseyová asi nezasvěceným nic moc neřekne. Ale tehdy třicetiletá Američanka, matka šesti dětí, se stala první ženou na světě, která si 16. března 1962 nechala do prsou voperovat silikonové implantáty.
Za jejich vznikem stáli američtí lékaři Frank Gerow a Thomas Cronin, kteří pracovali na plastické chirurgii, kam Timmie Jean původně přišla, aby si nechala odstranit tetování. Místo toho přijala od lékařů nabídku, aby si nechala implantáty zvětšit prsa. A protože z pohledu doktorů šlo o „testování“, Timmie Jean za dvouhodinovou operaci nic neplatila.
O plastickou operaci za pomoci takzvaných silikonů je zájem dodnes. A nejen u žen. Podle Mezinárodní celosvětové organizace pro estetickou chirurgii se jen v roce 2017 uskutečnilo více než 3,2 milionů „uměloprsních“ zákroků.
A například v Brazílii, která patří mezi největší spotřebitele silikonových implantátů na světě, stále častěji využívají tuto pomůcku pro vytvoření vypracovanějšího hrudníku rovněž muži.
Celosvětově jde o ohromný byznys, jde o miliardy dolarů. V Česku vyjde plastická operace prsou včetně silikonových implantátů na desítky tisíc korun.
Wichterleho stopa
Málo se ví, že v 60. letech minulého století se vývojem prsních implantátů zabýval rovněž úspěšný český vědec Otto Wichterle. Výsledkem práce jeho týmu byly takzvané hydrony, které vznikaly ze stejného gelu, z něhož se dělaly i první kontaktní čočky. Nevýhodou bylo, že hydron v těle ženy časem ztvrdnul. Dalšímu výzkumu nepřála politická situace v tehdejším Československu – vědecký tým nedostal další finance.
Dnes už se Česko už tolik neliší, zájem o plastiky prsou neustále roste, implantáty dokonce patří mezi nejčastější zákroky estetické plastické chirurgie. Navíc platí, že vylepšování dekoltu už dávno není výsadou pouze zpěvaček nebo hereček. Navíc se stále vyvíjejí a zkoušejí nové materiály i způsoby implantace.
„Lékaři vymýšlejí stále dokonalejší postupy úpravy prsů, vývojem prošla také výroba prsních implantátů, včetně jejich složení. Princip je ale v zásadě stejný,“ říká plastický chirurg Jiří Bayer. Kromě estetických úprav prsou často provádí i rekonstrukce po onkologických onemocněních. „Řeším, řekněme, i vady na kráse. Patří sem i zvětšování, zmenšování nebo modelace prsou,“ prozrazuje chirurg, který ročně provede 700 až 800 plastických operací.
Pro vytvoření ideálních prsou je podle něj nejdůležitější dojít ke shodě mezi lékařem a pacientkou. „Některé ženy chtějí přirozený vzhled. A pak jsou ty, které si přejí výrazné zvětšení. Někdy se ale naše představy neprotnou. Když pak i přes mé vysvětlení, proč jejich volba není rozumná nebo technicky proveditelná, zatvrzele trvají na svém, rád takové klientky svěřím do rukou kolegů. Ze zkušeností vím, že budou tak dlouho obcházet plastické chirurgy, až je někdo odoperuje,“ dodal plastický chirurg.
Hrozí ženám rakovina?
Občas ženy s umělými ňadry vystraší zpráva, že jim implantáty mohou způsobit vážné zdravotní potíže včetně vzácného typu rakoviny. Například britské ministerstvo zdravotnictví před dvěma lety nařídilo důkladnou kontrolu prsních implantátů, které mají zdrsnělý povrch.
Mělo se za to, že právě tento typ může být hrozbou pro zdraví žen, které si nechají zvětšit poprsí. Zjistilo se totiž, že dvě ženy zemřely na rakovinu a dalších 23 onemocnělo. Všechny měly jedno společné – nechaly si voperovat tyto implantáty. Společnost Medicines and Healthcare Products Regulatory Agency (MHRA) ovšem sdělila, že neexistují žádné konečné důkazy o tom, že rakovinu způsobily zmíněné implantáty.
Před několika lety přišel s tvrzením, že u žen, které si nechávají zvětšit prsa implantátem, je desetkrát vyšší riziko, že onemocní rakovinou krve americký plastický chirurg profesor Mark Clemens. Tehdy to mimo jiné zpochybnili kolegové z branže. Tvrdili, že s určitostí nelze nic tvrdit, protože výzkum na toto téma zdaleka neskončil.
Implantát může prasknout
Na jistá rizika před časem v rozhovoru pro web Proženy.cz upozornil doktor Dušan Záruba z Ústavu estetické medicíny. „Jde o operační zákrok někdy i dosti velkého rozsahu, proto je s pooperačními riziky nutné počítat. Může se objevit pooperační krvácení, reakce na šicí materiály nebo infekce rány. U augmentací může dojít i k reakci žlázy nebo zánětlivé reakci, která se šíří obvykle ze žlázy. V takovém případě je nutné implantát vyjmout, nechat žlázu zklidnit a stabilizovat a zhruba za tři měsíce pak můžeme implantát vložit zpět,“ řekl Záruba.
Některé pacientky se rovněž bojí, že jim implantát praskne. „To se může stát – po extrémním nárazu či zhmoždění prsu a implantátu anebo po zeslabení pouzdra u dlouhodobě uložených implantátů, tedy po patnácti až dvaceti letech,“ potvrdil doktor Záruba.
V podstatě to ale podle něj není žádná tragédie – pokud mají ženy kvalitní gelové implantáty a pokud je to zjištěno včas. „Gel si totiž umí relativně udržet tvar, pacientce tak implantát vyjmeme a voperujeme nový,“ dodal.
