Pokud by byl vládní konsolidační balíček schválen v navržené podobě, která počítá s deficitem veřejných financí v příštím roce ve výši 1,8 procenta HDP (oproti 2,9 % HDP bez konsolidace, pozn. aut.), přispělo by to podle našich propočtů ke snížení průměrné spotřebitelské inflace v roce 2024 až o 0,4 procentního bodu a ekonomického růstu až o 0,7 procentního bodu.
Státní finance se i nadále nachází v krizovém módu. Deficit státního rozpočtu dosáhl ke konci letošního dubna 200 miliard korun. Šlo o vůbec nejhlubší schodek za první čtyři měsíce roku v samostatné historii České republiky.
Aktuální nesoulad mezi příjmy a výdaji je tak srovnatelný s rekordním rokem 2021, který byl zasažen pandemií a zrušením superhrubé mzdy. Vezmeme-li ovšem v úvahu i změnu cenové hladiny v tomto období, je dosavadní letošní schodek v reálném vyjádření ve srovnání s pandemickými rekordy přece jen o něco mělčí.
Kromě dopadů krize tuzemské veřejné finance zatěžuje i vysoký strukturální deficit. Na negativní dopady pandemie a války na Ukrajině vlády reagovaly nárůstem výdajů.
Ten ovšem v ČR nekompenzoval pouze negativní mezeru výstupu ekonomiky, ale vedl (v kombinaci s poklesem příjmů) i k prohloubení strukturálního schodku veřejných financí, který s pozicí ekonomiky v cyklu nesouvisí. Jiné než cyklické vlivy se podle odhadů ministerstva financí podílely na schodku veřejných financí v letech 2021 i 2022 v dominantní míře.
V rámci EU má ČR stále jedno z nejnižších zadlužení, dynamika jeho nárůstu však u nás byla za poslední roky jedna z nejvyšších. Veřejný dluh v roce 2022 dosahoval v ČR zhruba poloviční úrovně průměru EU.
Dobrá výchozí pozice byla jedním z faktorů, které umožnily v posledních letech expanzivnější fiskální politiku, avšak dlouhodobě je toto tempo zadlužování rizikové a pravděpodobně by vedlo ke zhoršení ratingu a souvisejícímu nárůstu rizikové prémie u českých státních dluhopisů. Rychlý nárůst vládního dluhu současně vedl ke zvýšení nákladů na jeho obsluhu.
Země EU s vyšším tempem zadlužování se v posledních letech v průměru potýkaly s výraznějším růstem cenové hladiny. Jádrové ceny (očištěné o ceny energií, potravin, alkoholu a tabáku) rostly podle harmonizovaného indexu spotřebitelských cen (HICP) v ČR a Polsku za poslední tři roky vůbec nejvíce ze všech zemí EU. Kumulativně se za tuto dobu zvýšily o bezmála pětinu.
Korelace mezi růstem zadlužení a jádrových cen nicméně není příliš silná. V následující sekci proto dopad konsolidačního balíčku odhadujeme komplexnějším přístupem k veřejným financím a jejich vazbě na reálnou ekonomiku a cenový vývoj pomocí BVAR modelu. Ten vychází ze separátní identifikace strukturálních šoků do vládních příjmů a výdajů.
Vládní konsolidační balíček by měl působit protiinflačně
V květnu vláda představila návrh konsolidačního balíčku. Opatření na snížení deficitu se koncentrují hlavně na příští rok, a to zhruba z jedné třetiny do zvýšení příjmů a ze zbylých dvou třetin do snížení výdajů. S ohledem na ranou fázi legislativního procesu však ještě může návrh doznat změn.
Ministerstvo financí odhaduje, že by balíček měl letos přispět k poklesu deficitu sektoru vládních institucí na 1,8 procenta HDP, oproti 2,9 procenta HDP bez konsolidace. V roce 2025 by následně měl schodek veřejných financí dosáhnout 1,2 procenta HDP, oproti 2,4 procenta HDP přepokládaným v dubnové prognóze ministerstva financí.
Rozdíl v deficitu je tak mezi oběma scénáři v roce 2024 1,1 procentního bodu HDP a v roce 2025 1,2 procentního bodu HDP. Dodatečné úspory tedy v roce 2025 již činí pouze 0,1 procentního bodu HDP. Proto se i většina námi odhadovaného efektu úsporných opatření na makroekonomické veličiny projevuje již v příštím roce.
Náš odhad efektů úsporného balíčku na ekonomiku vychází z BVAR simulace strukturálních šoků o velikosti, která odpovídá navrženým opatřením. Pro tyto účely kombinujeme separátní impulzní odezvy dvou typů agregátních strukturálních šoků: 1) strukturální šok měnící podíl vládních výdajů na HDP a 2) strukturální šok měnící podíl příjmů na HDP.
Náš modelový přístup tedy abstrahuje od možných odlišných dopadů různých typů opatření. Přijali jsme také předpoklad, že účinnost změn pro roky 2024 a 2025 bude vždy od prvního ledna. Vzhledem ke konstrukci modelu, kdy jsou šoky modelovány jako neočekávané, je třeba mít také na paměti, že zde prezentované odhady dopadů do makroekonomických veličin jsou spíše jejich horní hranicí.
Racionální ekonomičtí agenti totiž začínají u očekávaných šoků v budoucnu přizpůsobovat svoje chování ještě před počátkem platnosti daných opatření a jejich dopad je v důsledku toho v čase více spojitý a má menší amplitudu než v případě neočekávaného šoku.
Odhadujeme, že konsolidační balíček pomůže ztlumit celkové inflační tlaky a zpomalí růst ekonomiky. V příštím roce by v porovnání se scénářem, kdy by konsolidační balíček nebyl přijat, měla být podle našeho odhadu (za jinak nezměněných okolností) průměrná spotřebitelská inflace nižší až o 0,4 procentního bodu a růst HDP slabší až o 0,7 procentního bodu.
V důsledku postupného působení by se úspory ve státním rozpočtu měly projevit v inflaci ve zhruba obdobném rozsahu i v roce 2025. Dopad do HDP by už však měl být menší. Vlivem vysoké empiricky odhadnuté perzistence úrokových sazeb je jejich odezva na tyto šoky pouze mírná a má pozvolný náběh, avšak přetrvává po delší dobu.
Autor je ekonom Komerční banky
(Redakčně upraveno)
