Od „nepaměti“ platí, že volební právo mají Češky a Češi od 18 let. A pokud něco platí tak dlouho, proč to měnit? Jenže svět se mění, takže proč se vlastně bránit tomu, aby se věkový limit snížil o dva roky? V Evropě to sice není příliš rozšířené, ale současně ani až tak výjimečné.
Nemusíme chodit až tak daleko. Šestnáctiletí mohou podle webu CIA World Factbook chodit k volbám například v Rakousku, ale také na Maltě. V Německu zase mohou hlasovat lidé už od 16 let v některých zemských a komunálních volbách a ve volbách do Evropského parlamentu.
Také v Belgii je možné hlasovat do europarlamentu od 16 let. V místních volbách je tento věkový limit stanoven pro místní volby v Estonsku, Skotsku a Walesu. V Bosně a Hercegovině a v Srbsku mohou hlasovat šestnáctiletí v případě, že jsou zaměstnaní. V Řecku mohou hlasovat mladiství od 17 let.
Ke změně věku, kdy by lidé mohli volit (ale nikoli být voleni, pozn. aut.) je nepochybně zapotřebí většinová shoda nejen hlavních tuzemských politických stran a hnutí, ale také společnosti. Určitě by ale stálo za to, aby se o tomto tématu vedla aspoň seriózní debata.
Mohla by třeba začít tím, proč dospívají dostávají občanský průkaz už v patnácti letech a od stejného věku jsou i trestně odpovědní, ale kroužkovat své kandidáty na volebních listinách mohou až od osmnácti.
Skutečně překročením osmnáctky se z nevyzrálého jedince stává jakoby mávnutím kouzelné hůlky odpovědný občan? Právě to je ostatně jeden z argumentů nás „starých“, proč ty „mladé“ raději do volebních místností nepouštět: Nemají dostatek životních zkušeností, patřičný rozhled, vyzrálost a tak dále.
Je to ale trochu pohrdání mladou generací. Určitě mezi mladými najdeme spoustu „floutků“, které politika, společnost, budoucnost země ani moc nezajímá, starají se především sami o sebe a svou zábavu. Ale takový člověk přece k volbám stejně nepřijde, a je jedno, jestli mu je sedmnáct, nebo pětačtyřicet.
A tento generační pohled je možné také obrátit: Také mezi staršími lidmi, seniory bychom nepochybně našli nemálo těch, které by někdo mohl označit jako názorově omezené a s minimem životních zkušeností – třeba proto, že velkou část života strávili v base. A sebere jim někdo volební právo?
Z vlastní zkušenosti vím, že někteří nedospělí mají mnohem jasnější představu o fungování společnosti a veřejného života, o tom, jak by měla vypadat Česká republika za deset, dvacet let než mnozí dospělí. Mnozí mezi šestnácti a osmnácti roky jsou neuvěřitelně vzdělaní a s obrovským přehledem.
Jenže většina stran je nastavena mnohem více na starší, nebo dokonce nejstarší generaci voličů než na tu nejmladší. Z jejich pohledu to je do značné míry logické, protože právě senioři jsou nejspolehlivějšími, nejvěrnějšími voliči. Do volební místnosti přijdou, i kdyby trakaře padaly.
A když se významné partaje pokoušejí oslovit mladé voliče, obvykle je to křečovité, „divné“. Všechny sice mají své spolky, kluby pro mladé členy, ale výsledná realita je někde jinde, což dokládají třeba i sněmovní volby.
Když se tu a tam mezi čerstvě zvolenými poslanci objeví nějaký „mlaďoch“, kterému je jednadvacet (dolní věková hranice pro zvolení), všichni se na něj dívají jako na zjevení, televize a noviny s ním hned dělají rozhovory a oslovení sociologové a politologové vysvětlují, co se to vlastně stalo.
Ostatně stačí se podívat na současné věkové složení Poslanecké sněmovny. Podle Českého statistického úřadu (ČSÚ) byl průměrný věk poslance zvoleného v roce 2021 téměř 50 let, což je o zhruba 2,5 roku více než po volbách 2017.
Zatímco tehdy dominovali dolní komoře parlamentu čtyřicátníci, teď to jsou padesátníci. Nejpočetnější skupinu vytvořili před čtyřmi lety právě politici ve věku 50 až 59 let (celkem 77). Ve věku 21 až 29 let byli zvoleni tři (v roce 2017 sedm). V kategorii 60 až 69 jich naproti tomu bylo zvoleno šestadvacet a nad 70 let pět!
Většina rozumně uvažujících rodičů si přeje, aby se jejich děti měly lépe, než se měli oni. To je přirozené. Podobný mechanismus by měl fungovat i v politice: Jsme tu nejen pro současnost, pro řešení aktuálních problémů, ale ještě více pro budoucnost, pro lepší život našich dětí.
Když už nic jiného, tak by snížení volební věkové hranice na 16 let přimělo politické strany více se zajímat o mladé a o jejich představy o budoucnosti.
