Poslední zákonná úprava navíc posílila svobodu těch, kteří sepisují závěť (zůstavitelé) a chtějí, aby po smrti bylo s majetkem naloženo podle jejich vůle. Ani nyní sice vlastní potomky (případně jejich děti), tedy tzv. nepominutelné dědice, z dědictví jen tak vyjmout nelze, ale „pomstít“ se jim v závěti je možné už mnohem citelněji.
1. Nejpoužívanějším způsobem, jak uspořádat své posmrtné záležitosti je sepsání závěti. V něm můžete odkázat svůj majetek v libovolné výši, pouze tzv. nepominutelní dědicové musejí dostat garantované minimum. Jedná se o vlastní potomky, pokud ti nedědí, tak jejich potomky. 2. Když závěť ani obdobná forma majetkového vypořádání sepsána není, dědicové se podle stupně příbuznosti dělí rovným dílem. 3. Podle loňské právní úpravy se zvýšila svoboda určit rozdělení posmrtného majetku. Zatímco dříve měli nepominutelní dědicové garantováno dědictví ve výši, jako by závěť napsána nebyla, nyní nezletilý potomek dostane min. tři čtvrtiny a zletilý potomek čtvrtinu zákonného dědického podílu. 4. Zcela vydědit lze potomky jen v případě zákonných důvodů. Pokud v prohlášení o vydědění zůstavitel uvede důvod k vydědění, musí ten vyděděný u soudu prokázat, že zmíněný důvod neexistoval. Když v prohlášení důvod uveden není, musejí jeho existenci dokládat pozůstalí dědicové. 5. Manželku i jiného příbuzného lze v závěti zcela vydědit i bez uvedení důvodu.
Bez závěti podle zákona
Majetek je před smrtí možné uspořádat několika způsoby, kromě darování zůstává závěť nejčastějším způsobem. Pokud zůstavitel nikoho upřednostňovat nechce, nemusí dělat nic a dědicové se podle stupně příbuznosti dělí rovným dílem. Když však chce odměnit některé z nejbližších více než ostatní, musí tuto vůli vyjádřit formou závěti.
Až do loňského roku platilo, že v případě nezletilého potomka bylo vlastně jedno, zda zůstavitel sepsal závěť nebo ne. Nezletilý potomek zůstavitele musel v případě dědění ze závěti dostat alespoň tolik, kolik činil jeho dědický podíl ze zákona. A pokud měl zůstavitel jen nezletilého potomka, ten bez ohledu na závěť dědil všechno. Ani zletilí potomci nesměli dostat méně, než jim náleželo ze zákona, tedy např. méně než ostatní nepominutelní dědici. Vynechat v závěti vlastní potomky bylo možné jen ve specifikovaných případech, například kvůli dlouhodobému nezájmu, trestné činnosti apod.
Pozor, změna!
Po legislativní úpravě v loňském roce však došlo k významné změně, která při posmrtném dělení majetku klade větší váhu na to, co si přeje zůstavitel, a naopak zmenšuje význam zákonného dědického podílu.
Pokud jsou nepominutelní dědicové ze závěti vynecháni, nebo je jim odkázán menší podíl na majetku, než by jim náleželo podle zákona, opět sice dostanou jisté minimum, to je však nižší než dříve.
V případě nezletilého potomka jsou to tři čtvrtiny jeho zákonného dědického podílu a v případě zletilého potomka jen čtvrtina zákonného dědického podílu. Často uváděný příklad ilustruje, že pokud po zůstaviteli zůstala manželka a jeden zletilý a jeden nezletilý syn, tak pokud jsou potomci v závěti vyděděni, dostanou alespoň jednu čtvrtinu (nezletilý), resp. jednu dvanáctinu (zletilý) pozůstalosti. Zatímco dříve by všichni tři dědicové obdrželi po jedné třetině.
Co vydědění manželů? Mnohem jednodušší! V závěti stačí pouhé přání vyjádřené několika slovy, nemusí se ani zdůvodňovat.
Pouze vzdát, nikoli převést
Může se nepominutelný dědic vzdát svého podílu ve prospěch např. sourozence? Vzdát se dědictví může, ale platí (§ 1645 NOZ), tak jako v případě příbuzných, kteří nejsou způsobilí dědit, nebo byli vyděděni (např. manželka), že při výpočtu povinných dílů ostatních dědiců se postupuje tak, jako by nikdo vyloučen nebyl. Takže dědicové si vzájemně vypomáhat tímto způsobem nemohou.
Do povinného podílu potomka, který jako nepominutelný dědic musí obdržet, se počítá i to, co mu zůstavitel bezplatně poukázal v posledních třech letech svého života, čím mu přispíval např. na založení domácnosti, vstupu do manželství nebo že jej nechal bezplatně bydlet ve své nemovitosti. Započítá se i částka případně vynaložená na uhrazení dluhu potomka. Samozřejmě, toto tvrzení je třeba doložit.
Jak zcela vydědit?
A jak je to s možností nezdárného potomka zcela vydědit, aby nedostal ani zákonem garantovaný díl? Je to celkem komplikované a musí jít o dlouhodobé nepřijatelné chování vůči zůstaviteli, které je třeba doložit a vydědění je nutné aktivně vyžadovat. Když vás vyděděný potomek přežije, nedědí po vás ani jeho potomci, pokud tedy vydědění výslovně neomezíte pouze na své dítě. V případě, že se vyděděný potomek nedožije vaší smrti, jeho potomci po vás dědí.
Institut vydědění obsahuje občanský zákoník v ustanoveních § 1646 až 1649. Vydědění se týká pouze nepominutelného dědice a jde o jednostranný a svými důsledky závažný právní krok ze strany zůstavitele, proto k jeho realizaci musejí být zákonné důvody. Patří mezi ně mj. neposkytnutí potřebné pomoci v nouzi, neprojevování opravdového zájmu, odsouzení pro trestný čin svědčící o zvrhlé povaze dědice, vedení nezřízeného života a velké zadlužení.
Raději uvést důvod
Prohlášení o vydědění se zhotovuje stejně jako závěť, rovněž může být změněno nebo zrušeno. Nemusejí v něm být uvedeny důvody k vydědění nepominutelného dědice, v případě soudní pře však ostatní dědicové musejí prokázat, že šlo o zákonný důvod. Pokud jej zůstavitel uvede, bude naopak na vyděděném, aby u soudu prokázal, že k vydědění žádný důvod nebyl.
