Někdy se ale potomci nemohli k jednomu z rodičů ještě coby děti ani dostat, aby si třeba k tátovi vytvořili vztah, a on k nim, protože třeba matka s tchýní tomu za každou cenu bránily. Například. Jenže starý táta už syna ani dceru vidět dnes nechce, protože má (často oprávněný – pozn. aut.) pocit, že jim jde jen o jedno. O barák, například. Tak tedy: „Vydědím tě!“ Tak snadno to ale nejde.
„Vydědění je právní úkon fyzické osoby, jehož cílem je odejmout potomku právo na tzv. povinný díl z budoucího dědictví, který by mu jinak náležel. Vyděděný tak ztrácí postavení nepominutelného dědice. Zákon umožňuje „nehodného“ dědice jednak zcela vydědit, jednak jeho povinný díl pouze zkrátit, tedy zmenšit objem majetku a práv, která mu po zůstavitelově smrti připadnou,“ vysvětluje prezident Notářské komory ČR Radim Neubauer.
A úspěšnost vydědění? „Zhruba půl na půl. Je třeba si uvědomit, že často jde o důkazně velmi složité případy. Stěžejní je, že zpravidla nevratně poškozují rodinné vztahy a často jsou založena více na subjektivních důvodech, než na důvodech předpokládaných zákonem,“ konstatuje Neubauer.
Vydědit potomka nelze jen tak z rozmaru, musí být naplněny podmínky stanovené novým občanským zákoníkem. A to jsou: Neposkytnutí potřebné pomoci v nouzi zůstaviteli; neprojevování opravdového zájmu o zůstavitele, tedy takového zájmu, jaký by měl být projevován; odsouzení pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o potomkově zvrhlé povaze; vedení trvale nezřízeného života.
Navíc lze nepominutelného dědice vydědit, protože je nezpůsobilý dědit, případně je natolik zadlužený nebo si počíná tak marnotratně, že hrozí, že by se pro jeho potomky nezachoval povinný díl.
Jak na vydědění. Zákonné důvody je třeba doložit
Nutné je prohlášení o vydědění. Pro pořízení, změnu či zrušení prohlášení platí stejná pravidla jako u závěti. „Závěť i prohlášení o vydědění důrazně doporučujeme zahrnout do jediné listiny. S ohledem na platnou právní úpravu nedoporučujeme z hlediska právní jistoty sepsat prohlášení o vydědění bez závěti,“ uvádí prezident komory Neubauer.
Pokud vyděděný s důvody nesouhlasí, může podat žalobu a v rámci soudního řízení důvody k vydědění zpochybnit.
Vydědit lze i potomky nepominutelného dědice (např. vnoučata zůstavitele – pozn. aut.), například pokud také dlouhodobě neprojevují o zůstavitele zájem, anebo svým jednáním naplňují jiný ze zákonných důvodů. Marnotratnost potomka zůstavitele však není dostatečným důvodem k vydědění vnoučete.
Není vyloučeno ani vydědění jiného, než nepominutelného dědice, který by se k majetku zůstavitele případně dostal díky dědické posloupnosti.
„Pokud někoho tíží morální stránka celého aktu vydědění, samotná konzultace u notáře pomůže, protože zkušený notář zaprvé dovede ve většině případů ihned potvrdit či vyvrátit, jestli je potomek opravdu kandidátem na vydědění, a zadruhé doporučí řešení, které bude z hlediska práva platné,“ míní Neubauer.
Jak se vydědění bránit
Zůstavitel může chtít vydědit potomka z důvodu, že o něj neprojevuje opravdový zájem, ale sám „zapomene“, že jej vyhodil z domu a nechtěl jej vidět, například z toho důvodu, že si jeho potomek nerozuměl s novou manželkou.
„Právě onen vyprovokovaný nezájem bývá častým způsobem obrany. Mnohdy k vydědění vedou i nereálná očekávání od potomků a z toho pramenící následný nezájem potomků o rodiče. Problémy s partnerem jak u zůstavitele, tak u potomka rovněž často vedou k následnému ukončení kontaktů a k vydědění, což vždy nemusí před soudem obstát,“ připomíná Neubauer.
