Pokles tempa růstu výrobních cen je samozřejmě pozitivní a nahrávají mu především příznivější nákladové podmínky a tlak ze strany slabé domácí a zahraniční poptávky, jak vyplývá z aktuálních údajů Českého statistického úřadu.
Na druhou stranu ještě sám o sobě tento trend nemusí znamenat plošné zlevňování, ale pouze zpomalování tempa zdražování. Výjimkou je zemědělství, kde ceny jsou ceny pod loňskou úrovní, a sice o 14,3 procenta. Potěšující? Jistě, i když fakticky jsou stále ještě o 23 procenta výše než v roce 2019.
V průmyslu cenový růst přibrzdil na aktuální 1,4 procenta. Ale i zde se už najdou obory, které svoje výrobky pro další zákazníky konečně zlevňují. Ne náhodou jsou to právě ty obory, kterým se v posledních měsících příliš nedaří, a sice chemie nebo výroba kovů.
Stranou nezůstává ani dřevozpracující a papírenský průmysl. Asi ne náhodou jsou to obory, které jsou z pohledu tempa výroby v červených číslech. Ve srovnání s rokem 2019 jsou nicméně výrobní ceny v případě kovů a chemie o cca 40 procent výše, u papíru a dřeva vyšší o 23 procenta, respektive 29 procent.
Velmi zajímavou oblastí jsou samozřejmě stavební materiály, jejichž ceny se spolupodílely na zabrzdění celého odvětví výstavby. Stojí v průměru tolik, co loni, a to znamená, že jsou dražší o více než čtvrtinu ve srovnání s rokem 2021…
Pokles výrobní inflace je nepochybně pozitivní a bude nejspíš i nadále pokračovat a se zpožděním snad příznivě ovlivní i spotřebitelskou inflaci. I když výrobní inflace zpomaluje a v dílčích indexech dokonce některé ceny klesají, jejich předchozí prudký nárůst posunul cenovou hladinu natolik, že změny skutečných cen vypadají zatím spíš jen symbolicky.
Autor je hlavní ekonom Banky Creditas
(Redakčně upraveno)
Ilustrační foto: Depositphotos.com
