Samozřejmě větší pozornost přitahují meziroční tempa, kde je právě vidět, jak inflační tlaky ve výrobě slábnou. V zemědělství byly ceny v průměru o téměř 14 procent níže než loni, ale to rozhodně ještě neznamená, že je už pryč celé loňské prudké zdražování zemědělských produktů. Zatím pouze ceny sestupují z nedávných maxim a jsou stále třeba o 23 procent výše než před dvěma lety.
Desinflace pokračuje i v průmyslu, kde jsou nyní ceny v průměru o 1,9 procenta výše než loni. Hlavní zásluhu na zpomalování má samozřejmě bazický efekt, tedy vysoký srovnávací základ z loňského roku.
Pokud bychom se podívali do jednotlivých průmyslových oborů, tak si ji připisuje rafinérský průmysl s výrazně levnější produkcí, chemický průmysl a výroba kovů. Na cenách v těchto velkých oblastech je už jasně vidět nejenom efekt levnějších vstupů – komodit na světových trzích – ale i silný tlak ze strany slabé poptávky, což potvrzují i slabé výkony těchto průmyslů v posledních měsících.
Co si vzít ze zveřejněných výsledků výrobní inflace? Je evidentní, že tlak na růst cen ve výrobě polevuje a řada oborů už svoji produkci začíná zlevňovat. Na cenách v obchodech to sice ještě vidět není, ale s ohledem na pokračující útlum poptávky se snad i zde brzy dočkáme pozitivního obratu. Návrat k „normálním“ cenám roku 2021 je však i nadále velmi nepravděpodobný.
Autor je hlavní ekonom Banky Creditas
(Redakčně upraveno)
