Jak Finančním a ekonomickým informacím (faei.cz) sdělila Skupina ČEZ, o stavbě jaderné elektrárny Dukovany se rozhodlo před 55 lety: Poslední dubnový den roku 1970 podepsali klíčovou dohodu tehdejší ministr zahraničního obchodu Andrej Barčák a jeho sovětský protějšek S. A. Skačkov.
Přípravy na stavbu se rozjely poměrně rychle, v první polovině roku 1971 se už prováděl podrobnější stavebně geologický průzkum, geodetická zaměření na staveništi, rozbory vod a meteorologický průzkum lokality u obce Dukovany, podle níž byl „jaderný golem“ pojmenován.
To ostatně brzy poznali i obyvatelé tří obcí v jihozápadním koutu třebíčského okresu – Skryje, Lipňany a Heřmanice, kterých se plánovaná výstavba elektrárny výrazně dotkla. Jak to v roce 1971 zaznamenal skryjský kronikář, řídící učitel tamní jednotřídky Stanislav Veselý.
„V tomto kalendářním roce bylo uskutečněno mnohem více veřejných schůzí s občany, na kterých byla mimo jiné řešena otázka vystěhování obyvatel ze zdejší obce, Lipňan a Heřmanic, pro stavbu atomové elektrárny V–2, jež má být zbudována v blízkosti kravína ve Skryjích,“ napsal.
A pokračoval: „První atomový reaktor má běžet v roce 1979, druhý pak v roce 1980. V současné době se buduje velké vodní dílo – betonová hráz, elektrárna – Dalešice. Vodou z této přehradní nádrže bude chlazena i atomová elektrárna.“
Jiné reaktory i přehrady
Ale skutečnost byla nakonec jiná. V červenci 1975 se předsednictvo federální vlády usneslo, že stavba jaderné elektrárny V-2 2×440 se z Dukovan převede do Jaslovských Bohunic na Slovensku jako bloky číslo tři a čtyři.
Současně se rozhodlo o pokračování v přípravě staveniště u Dukovan, ale už pro elektrárnu se čtyřmi bloky nového typu VVER 440. Předsednictvo vlády uložilo ministru paliv a energetiky, aby v Sovětském svazu objednal příslušné technické projekty.
Změn doznal i projekt zmiňované přehrady. Původní záměr o betonové přehradní hráze u Dalešic (oproti současnému vodnímu dílu asi 3 km proti proudu, pozn. aut.) byl nahrazen rozhodnutím vybudovat sypanou hráz přehrady u obce Kramolín a betonovou hráz vyrovnávací nádrže u Mohelna.
Vlastní stavba probíhala od jara 1971 do roku 1978, kdy byla přečerpávací vodní elektrárna uvedena do provozu. Z obcí v blízkosti staveniště jaderné elektrárny se postupně obyvatelé vystěhovávali.
Kronika obce Skryje končí zápisem za rok 1975, ale poslední obyvatelé z obce odešli až v roce 1977. Většina z nich si postavila nové domky v Dukovanech, Rouchovanech a Hrotovicích, mnozí našli nové zaměstnání na stavbě elektrárny nebo přehrady.
První štěpná reakce
Budování samotné elektrárny se naplno rozběhlo od roku 1978. V době nejintenzivnější výstavby pracovalo na stavbě a při montáži technologií až dvanáct tisíc lidí. Zavážka paliva do reaktoru prvního bloku začala poslední den roku 1984, ukončena byla 17. ledna 1985.
Následovaly nezbytné zkoušky a kontroly, aby mohl být „atomový golem“ připraven na své probuzení. První řízená štěpná reakce se odehrála 12. února 1985 jedenáct minut po jedenácté večer.
„V internacionální spolupráci pracovníků k. p. Jaderná elektrárna Dukovany, generálního dodavatele technologie Škoda a jeho finalistů, dále Výzkumného ústavu jaderných elektráren a sovětských specialistů bylo dosaženo poprvé řízené štěpné reakce u prvního ze čtyř dukovanských reaktorů,“ napsal tehdy místní týdeník Jiskra.
Zkušební provoz byl posléze zahájen 3. května 1985. Zkušební provoz prvního bloku trval šest měsíců, třetí listopadový den přešel do trvalého provozu. Současně pokračovala stavba dalších tří bloků, poslední z nich byl spuštěn v roce 1987.
Proud na devět let
Od počátku provozu vyrobila dukovanská elektrárna více než 525 tisíc gigawatthodin energie, což by vystačilo na pokrytí celkové spotřeby České republiky na devět let, anebo všech tuzemských domácností na přibližně 33 let.
Dukovany jsou zdrojem s největší výrobou v zemi. Ročně vyprodukují přibližně 15 terawatthodin elektrické energie, což pokrývá přibližně 20 procent celkové roční spotřeby elektřiny v České republice.
Ke 40. výročí dukovanské elektrárny připravila Skupina ČEZ speciální webovou stránku, která mapuje historii této jaderné elektrárny ve čtyřiceti fotografiích.
„Celých čtyřicet let první česká jaderná elektrárna dodává efektivně, bezpečně a spolehlivě elektřinu zákazníkům. Musíme ale myslet i na budoucnost a stavět nové bezemisní zdroje,“ sdělil předseda představenstva a generální ředitel ČEZ Daniel Beneš.
„Nyní stojíme těsně před uzavřením dohody s preferovaným uchazečem na stavbu nových bloků, které zabezpečí dostatek elektřiny budoucím generacím,“ dodal Beneš. Podle předpokladu je spuštění nových bloků plánované na roky 2036 a 2039.
Vybudování jaderné elektrárny Dukovany vyšlo před čtyřiceti lety na 27 miliard korun československých. V letech 1985 až 2024 se do údržby a modernizace investovalo dalších více než 67 miliard. Do údržby a modernizace provozu se ročně investuje stále okolo tří miliard korun.
„V Dukovanech i Temelíně sledujeme dva dlouhodobé hlavní cíle. Bezpečný a spolehlivý provoz za horizont šedesáti let a postupně také dosažení průměrné roční výroby až 32 terawatthodin,“ sdělil člen představenstva ČEZ a ředitel divize jaderná energetika Bohdan Zronek.
Přímo v elektrárně pracují přibližně tři tisíce zaměstnanců elektrárny a dodavatelů, a její provoz vytváří až 30 tisíc pracovních míst v širším okolí. Na počátku roku 2025 bylo v elektrárně více než 150 zaměstnanců, kteří zde pracují 40 i více let.
Každoročně ČEZ v okolí elektrárny podporuje řadu sociálních, kulturních, sportovních nebo charitativních projektů na úrovni 50 milionů korun.
