Za svůj život do své zdravotní dokumentace nasbíráme slušnou sbírku údajů. Spisy jsou plné důvěrných informací. Patří mezi údaje, u jejichž zpracování je vyžadována zvýšená míra zabezpečení, neboť zdravotní zprávy mohou být lehce zneužitelné. Zmíněné vyhození do popelnice by proto mohlo být kvalifikováno jako trestný čin.
Zdravotnická dokumentace může být vedena v listinné, nebo elektronické podobě, případně v kombinaci obou. Do dokumentace smí zapisovat jen osoby k tomu pověřené, a to pouze v rozsahu svých kompetencí – například sestra smí zapisovat jen jasně vymezené informace, mnohem větší kompetence má lékař.
K dokumentaci má přístup ten, jehož pacient určí jako osobu, které mohou být poskytnuty informace o jeho zdravotním stavu, a osoby, které k tomu výslovně zmocňuje zákon. U osob nezletilých či s omezenou svéprávností je to zákonný zástupce, tedy rodič, respektive opatrovník.
Přístup ke zdravotní kartě pacienta, který zemřel, mají osoby blízké, popřípadě osoby, které pacient za svého života určil jako ty, které je možné o zdravotním stavu informovat.
Uchovávají se i desítky let
Lhůta, po niž má lékař povinnost zdravotnickou dokumentaci uchovávat, se liší podle toho, jakou zdravotní péči vykonává. Posuzuje se zároveň, zda je dokumentace nadále potřebná pro poskytování zdravotních služeb danému pacientovi.
Nepotřebná dokumentace je po uplynutí povinné doby uchování zlikvidována, v dalších případech se posuzuje, jakou část údajů je možné vyřadit a jakou je nutné dále uchovávat.
V ambulantní péči se podklady musejí uchovávat nejméně pět let po posledním poskytnutí zdravotních služeb. Informace o průběhu a výsledku vyšetření zobrazovací metodou (např. rentgen, sono, pozn. red.) je možné skartovat po pěti letech po předání informace tomu, kdo si vyšetření vyžádal.
Stejná lhůta platí pro výsledky laboratorních a dalších pomocných vyšetření, pokud nejsou potřeba pro další poskytování zdravotní péče. Po pěti letech od poslední poskytnuté péče mohou záznamy skartovat i registrující gynekolog nebo zubní lékař.
Praktický lékař smí dokumentaci úředně zničit za 10 let od doby, kdy pacient přejde k jinému praktickému lékaři. Shodná doba platí i pro uschování dokumentace od data úmrtí pacienta. Pediatři smí skartovat dokumentaci svých pacientů deset let poté, co dosáhnou 19 let a přejdou k lékaři pro dospělé.
Výrazně déle, a to 40 let od poslední hospitalizace (nebo 10 let od úmrtí pacienta), je třeba záznamy uchovávat v rámci lůžkové péče.
Lékař končí. Co dál?
Jestliže ví lékař dopředu, že bude se svou praxí končit, musí to s předstihem oznámit. Zprávu je nutné vyvěsit nejméně 60 dní dopředu ve zdravotnickém zařízení na veřejném místě, případně na webových stránkách.
Zároveň doktor požádá příslušný správní orgán a obec o zveřejnění informace na úřední desce. Musí na ní být uveden i termín, do jakého data je možné požádat o předání zdravotnického dokumentace novému poskytovateli zdravotních služeb, kterého si pacient zvolí.
Nejčastější situace nastává, pokud lékař ukončí svou praxi (například kvůli odchodu do důchodu) a tu si po něm přebírá někdo jiný. Spolu s ordinací předává svému nástupci také kompletní zdravotnickou dokumentaci, respektive kromě těch pacientů, kteří si ve stanoveném termínu zajistili jiného ošetřujícího lékaře.
Všichni ostatní se automaticky přecházejí do péče nově nastoupivšího lékaře. Pochopitelně si kdykoli v budoucnu mohou jako svého ošetřujícího lékaře zvolit kohokoli jiného, ale do té doby zdravotní dokumentace zůstává na místě.
Ordinace bez následníka
Stává se ale, že lékař náhle onemocní nebo zemře a vy o svého doktora přijdete nečekaně. Pokud lékař ukončí svou praxi a poskytování zdravotních služeb nepokračuje někým jiným, přebírá zdravotnickou dokumentaci příslušný správní orgán, tedy krajský úřad.
Ten pak pacientům umožňuje nahlížení do zdravotnické dokumentace, vypracovává výpisy nebo jejich kopie. A to až do doby, než je dokumentace předána příslušnému poskytovateli péče.
Důležité je, že ačkoli je dokumentace plná našich údajů, neznamená to, že by dokumentace byla naše. Patří poskytovateli zdravotní péče a ten za ni nese také odpovědnost. Není tedy namístě, abyste se své dokumentace domáhali a chtěli si ji převzít do svých rukou. Neuspějete ani se zdůvodněním, že je zbytečná byrokracie složku posílat a předáte ji lékaři osobně.
Nepočítejte s tím, že vám úřad poskytne požadované údaje na počkání. Na dodání má 30 dní, stejně jako v dalších úkonech. Žádost lze podat například prostřednictvím datové schránky krajského úřadu, v jehož správním obvodu byly zdravotní služby poskytovány.
Jestliže váš praktický lékař náhle zemře, není za něj žádná náhrada a vy víte, že budete údaje o zdravotním stavu potřebovat k dalším vyšetření, počítejte s touto časovou překážkou.
Jestliže by krajský úřad nebyl schopen zajistit nahlížení do zdravotní karty pacienta, je povinen do pěti dnů pořídit její kopii. Nesmí za ni požadovat ani žádnou úhradu. V ostatních případech je úhrada přípustná, ale nesmí přesáhnout obvyklé náklady spojené s pořízením výpisu nebo náklady na pořízení kopie.
Samotné nahlížení zpoplatněno být nesmí. Stejně tak je zdarma, pokud si kopii pacient pořídí prostřednictvím vlastního fotoaparátu nebo mobilního telefonu.
O karty je postaráno, na vás nyní je, abyste si zvolili nového lékaře. Až se tak stane, můžete sami požádat úřad o přeposlání složky do jeho ordinace. Případě to za vás může udělat i váš nový lékař, pokud od vás bude mít k dispozici písemný souhlas.
Jestliže byste s hledáním nového lékaře měli problémy, obraťte se na svoji zdravotní pojišťovnu. Ta má přehled o vytíženosti jednotlivých lékařů, a navíc je její povinností vám lékaře zajistit.
