Narodil se sice do mužského těla, ale mužem se nikdy necítil. A vlastně ani ne ženou. Pouze v případě, že by nebylo zbytí, by se klonil k ženskému pohlaví. Právě proto požádal o změnu rodného čísla – ideálně na neutrální, a pokud ne, tak na ženské. Jenže ministerstvo vnitra změnu rodného čísla odmítlo provést. Důvodem bylo to, že žadatel nepodstoupil chirurgickou změnu pohlaví.
Pak se spor přenesl do soudních síní. Žadatel považoval přístup ministerstva vnitra za nezákonný zásah do svých práv a obrátil se k Městskému soudu v Praze. Ten ovšem jeho žalobu odmítl. V rozsudku uvedl, že ministerstvo postupovalo v souladu s platnými zákony a že tyto zákony nejsou protiústavní.
Pak se spor dostal k Nejvyšší mu správnímu soudu, který tento výklad potvrdil. A dokonce uznal, že se tím postavil proti názoru některých evropských soudů – zejména Evropskému soudu pro lidská práva nebo Spolkovému ústavnímu soudu, které takový „benevolentní“ přístup naopak umožnily.
Pohlaví jako unikátní znak
Podle Nejvyššího správního soudu je v české společenské realitě vnímáno pohlaví jako něco „objektivního“, co jedince jednoznačně charakterizuje. Nesoulad mezi pohlavím jednotlivce, jak se vnějšímu pozorovateli jeví, a tím, jak ho cítí dotyčná osoba je považováno za anomálii, která může být řešena právě změnou pohlaví.
„V podmínkách České republiky je takovéto pojetí pohlaví natolik zakořeněno a považováno za normální, žádoucí, ’přirozené’ a tvořící jeden ze základních kamenů společenského uspořádání, že od něho nelze ustoupit cestou soudního rozhodnutí ani v případech, jaké byly připuštěny judikaturou Evropského soudu pro lidská práva či německého Spolkového ústavního soudu,“ uvedl soudce zpravodaj Karel Šimka.
Nejvyšší správní soud na rozdíl od Evropského soudu pro lidská práva či Spolkového ústavního soudu má za to, že „základní principy, na nichž stojí uspořádání nynější české společnosti, zejména základní principy rodinného života a základní principy vnímání vztahů mezi lidmi, vyžadují vnímat právní pohlaví přísně binárně a v podstatě ´objektivně´ a nepřipustit ani v jistě subjektivně složitých situacích rozvolnění uvedeného pravidla“.
To ovšem neznamená, že se tento přístup může v české společnosti časem změnit. Nejvyšší správní soud ovšem svým rozhodnutím nechtěl přispívat k „erozi binárního a ´objektivního´ pojetí právního pohlaví“.
Změna legislativy?
Ministerstvo spravedlnosti vloni v souladu s evropskými pravidly připravilo novelu zákona, který umožňuje, aby se z muže stala žena, respektive ze ženy muž bez chirurgické změny pohlaví. Jenže tento plán narazil zkraje roku na odmítavé stanovisko Sexuologické společnosti, která sdělila, že v takových případech nebude vydávat expertní posudky. A bez nich je úřední změna pohlaví nemožná. „Novela předpokládá, že budeme vydávat tyto posudky k požadované změně pohlaví prakticky na počkání, což prostě skutečný sexuolog neudělá,“ citoval web Info.cz předsedu Sexuologické společnosti Jaroslava Zvěřinu.
Pokud přijde dnes do ordinace sexuologa člověk s tím, že se cítí být jiným pohlavím než jaké má zapsáno v matrice, nemůže lékař podle Zvěřiny vydat posudek o jeho sexuální identitě prakticky od stolu. „S některými takovými lidmi pracujeme a komunikujeme velmi dlouho, třeba dva roky. Není to nic jednoduchého,“ řekl Zvěřina. Sexuologická společnost nesouhlasí ani s tím, aby si v Česku mohli lidé měnit pohlaví bez příslušného chirurgického zákroku.
Žádostí o změnu pohlaví přitom v Česku rok od roku přibývá. Častější jsou přitom případy, kdy se žena nechá přeoperovat na muže. Zatímco v roce 2012 komise ministerstva zdravotnictví projednala pouze 13 žádostí, loni už jich bylo 125. Počet zájemců kontinuálně roste z roku na rok.
„Podíl na tom má nepochybně skutečnost, že se o transsexualitě více mluví. Nic jiného v tom nebude. Tito lidé už vědí, že jejich situace má řešení a že se nemusejí protrápit životem ve špatném těle. Transsexuální osoby jsou popisované už ve středověké literatuře a z minulosti jsou známy i tragické případy sebevražd,“ řekl pro iDnes.cz sexuolog Jaroslav Zvěřina.
